Odraz kamínků

Jen na okno hodil jsem kamínek,
abych zahlédl v tvých očích plamínek,
okno se však neotvírá,
mé srdce už pro tebe nezazpívá,
když se mi do očí nepodíváš,
někoho jiného v náruči svíráš.

---

Odešel jsem bez slova rozloučení,
teď pro mě začíná zkouška odloučení,
to bude to pravé umučení.

Čas rychle plynul
a rok s rokem se minul,
bolest mou, už odvanul,
jako když list po vodě plul.

Rád bych tě viděl u okna stát,
tvoje pokývání hlavou, budu jako ano brát,
pokud máš jiného hodlám se prát,
miluji tě na tisíckrát.