Toulka krajem

Krajem se rozléhala líbezná melodie, která si každého omotala jako na provázku a prostě jste se začali usmívat, když slyšíte prvních pár akordů. Ten krásný zvuk vydávali housle na které hrál blonďatý mladík, který putoval krajem a dobrota srdce z něj jen sálala. Kudy prošel zůstala po něm dobrá nálada, dokonce i tam kde předtím vládl smutek, tenhle mladík hrající na housle dokázal divy. Jeho modré oči byli tak důvěřivé a přitom na sebe poutali tolik pozornosti. Už prošel několika městy a vesnicemi kde hrál tesknou melodii pro ztrátu svého nejlepšího přítele. Nikde se necítil doma jakoby měl jít pořád dál a na nic se neohlížet. Z něčeho cítil radost, ale taky byl někdy smutný, nejvíc zapomenout mu pomáhalo právě hraní na housle a tak si je přiložil a začal hrát a lidé se začali scházet do kruhu okolo něj a poslouchat ten tesknivý nářek. Když dohrál lidé ještě zůstali stát, aby vstřebali emoce s té hudby, která drásala srdce. Jediný kdo zůstal na místě, když se lidé rozešli byl postarší bělovlasí muž, který nemohl uvěřit vlastním uším a tak blonďáčka oslovil. "Tvoje hraní je neuvěřitelné, chtěl bych si s tebou promluvit někde v teple co říkáš." Naruto se chvilku rozhodoval, ale pak si řekl, že na chvilce času přece nezáleží má před sebou celý život a tak souhlasil. O tomto muži se dozvěděl, že hledá talenty mezi obyčejnými lidmi a hra na housle ho hrozně upoutala. Později se Narutovi představil jako Jiraya, který shání po celém světě nadějné hvězdy.

---

Dal Narutovi jeden den na přemýšlení a ubytoval ho v drahém hotelu, kde mu plnili všechna přání jen na kývnutí hlavou. Ráno se probudil v nadýchaných peřinách a prozatím se rozhodl vystupovat kvůli tomu, že by měl kam hlavu složit a nemusí spát venku jako to bývalo. Ještě teď si to pamatuje, každému se hraní líbilo, ale jakmile dozněl poslední tom lidi se rozešli do svých domovů a on zůstal venku. Někdy mohl přespat aspoň ve stodole, když byla bouřka, ale jinak spal pod hvězdami na čerstvém vzduchu a docela si na to zvykl. Nikde neměl své místo, až teď ho oslovil tento stárnoucí dědula, který mu nabídl práci. Než mohl na první vystoupení musel změnit svůj šatník, který se skládal z odrbaných džínsů a tmavého trička, byl oblečen do košile a kravaty k tomu měl nablýskané boty a dlouhé volné kalhoty. Vystupoval po nějakém divadelním vystoupení jako host a tak musel přetrpět dvě hodiny nějakou odrhovačku. Lidé se po vystoupení začínali zvedat, když v tom ohlásili, že bude ještě jeden krátký program a tak šum utichl a všichni si posedali zpátky na svá místa. Nikdo už nic nepředstíral každý měl na obličeji napsáno jsem unavený a nebo už nesnesu poslouchat nic dalšího ještě, že už je konec. To četl Naruto z publika, když byl uveden za oponu, která se po chvíli zvedla a tak si přiložil house a začal hrát jednu ze svých nejoblíbenějších smutných melodií. Lidé strnuly při hudbě a jen nehnutě poslouchali ani snad nedýchali jaká nádhera se linula přes celý sál. Několika lidem začali stékat slzy po tváři, když Naruto dohrál byl chvíli ještě klid než se obecenstvo stihlo vzpamatovat a pak ohlušující aplaus, který byl slyšet až venku na ulici. Rychle stoupal ke slávě a tak měl zařízené i svoje vlastní divadlo kde hrál sólo celou hodinu a pro změnu on prosazoval mladé talenty. Začínal být nejvyhledávanějším muzikantem a právě v této chvíli začal přemýšlet, zda to má vůbec smysl pořád hrát.

Už byl unavený s toho jak byl pořád středem pozornosti a tak chtěl Jirayovi navrhnout, že se stáhne do ústraní, ale ten o tom nechtěl ani slyšet, protože z Narutova hraní vydělal pěkný balík. Jednoho večera se Naruto rozhodl opustit přepychový hotel a jít si zase svou cestou.

Nenechal žádny vzkaz ani náznak, že by se vůbec do hotelu vrátil, spíš jako by v něm nikdy nebyl. První kdo Naruta začal hledat byl jeho manažer Jiraya a dost se podivil, když ho nemohl nikde najít, dokonce nechal vyhlásit pátrání, ale jako by se do země propadl.

Nakonec Naruta prohlásili za nezvěstného. Lidé si na něj za pár týdnu ani nevzpomněli, jen Jiraya se z toho nemohl dlouho vzpamatovat a tak začal pít saké a všechny peníze mu protekli mezi prsty. Jako hledač talentů už skončil a tak se jen potuloval od baru k baru a všude dělal dluhy. Jednou se zřídil víc než bylo obvyklé a zapadl do nějaké temné uličky a usnul. Kolem šel zrovna Naruto, který zahlédl Jirayu, jak se mota a nakonec spadl na zem. Přišel k němu a když viděl, že usnul sedl si a hlídal jeho spánek, aby ho nikdo neobtěžoval. Na obzoru začínalo svítat a tak si Naruto přiložil housle a začal hrát, ale už né smutnou, ale veselou povzbuzující píseň. Nevěděl kdy se z toho smutku dostal a ani jak, cítil se jako znovuzrozený, už tím jak dobrou měl najednou náladu. Čím déle hrál tím se jeho hraní rozléhalo do okolních ulic a lidé začali vylézat rozespalí z oken co se to děje, ale když se zaposlouchali hned se na jejich tvářích objevil úsměv. Někteří dokonce Narutovi hodili pár minci a trefili se přímo do Jirayova obličeje a tak se probudil a zůstal zírat.
Ten mladík, který stál před ním byl Naruto, to mu bylo hned jasné, ale nechápal kde se tady najednou objevil. Jeho hraní bylo prostě úchvatné jako by se přebrodil na druhou stranu řeky a už z něj opadl smutek, který tížil jeho duši. Naruto dohrál a lidé začali tleskat a tak radši popadl Jirayu a vlekl ho k sobě do stavení. Naruto všechno staříkovi vysvětlil i proč odešel a taky co si uvědomil během své toulky krajem, když opustil hotel, že je zbytečné být smutný, lepší je vzpomínat na lepší časy, kdy ještě jeho kamarád žil. V takto dobré náladě navrhl Naruto, že by opět rád hrál lidem a tak se dohodl s Jirayem na spolupráci. Oba byli spokojení Naruto hrál jednu hezčí melodii než druhou a Jiraya přestal pít a dostal se zase na vrchol v hledání talentu.