Kouzla a čáry 15.díl

OROCHIMAROVI POSKOCI!!

---

Sedím ve svém sídle na tvrdém kamenném trůnu a u nohou mi odpočívá věrná Manda, která mě nikdy nezradí, už po celá staletí mi pomáhá mstít se rodu světlonošů. Nejvíc mě štve Kakashi, už když jsme byli malý, každý říkal jaký je to dobrý kouzelník a já stál o podál a celý jsem to poslouchal, od těch dob jsem věděl, že mi dva jsme rivalové. Přestal jsem ho považovat za kamaráda a dost se mu stranit na to, aby poznal moje pocity nepřátelství. Konečně jsem se měl stát jedním z nich, ale nechtěl jsem, v mém srdci bylo tolik nenávisti a opovržení, prostě jsem utekl do lesa na dva dny a snažil si ublížit, když mi žádný pokus o sebevraždu nevyšel objevila se nedaleko mě Manda. Tyčila se nade mnou jako bohyně a k tomu vítaná. Začala mě učit zakázané magii a já sílil po hodinách, nakonec mě dala napít své krve. V žilách mě mrazilo jak mnou proudili nové síly a poznání velké moci, která mi způsobovala pomatení smyslů, ten den kdy jsem to poprvé okusil se ze mě stal šílenec. Ze vzpomínek mě vytrhne rozražení dubových dveří do sálu, kde na vysoké židli vzpomínám na časy co už dávno zešedli.

V trůním sále:

Orochimaru: Co se stalo, že se vracíte tak brzo?

Poskok: Byli jsme poraženi, ale dostali jsme se až za střeženou bránu. To se nám ještě nepovedlo opravdu jste vybral dobře svého nástupce.

Orochimaru: Kde vůbec je, že mi to nepřišel říct osobně.

Poskok: Přišel během boje na nápad jak se dostat až ke hradu a tak šel rovnou do svých komnat pane.

Orochimaru: Tak pro něj dojdi chci si s ním popovídat.

Poskok: Jak si přejete.

Orochimaru nerad posílal poskoky někam samotné, ale někdy neměl na výběr. Vcelku je nemohl ani vystát, ale pokud šlo o to něco splnit snažili se o to, dokud se nerozpadli v hustou mlhu. Nikdy vlastně neměli jména a ani tvář nikdy nezahlédl, jestli vůbec nějakou mají. V černých splývavých pláštích se pohybovali téměř neslyšně. Manda je oživila, vdechla jim tuhle podobu, aby byli hmotní a mohli sloužit popřípadě škodit a ochraňovat svého pána. Tím se stal na dobu neurčitou Orochimaru, dokud s ním bude Manda, budou sloužit jako loutky, za které tahá neviditelná ruka.

Orochimaru: Konečně tak jak to proběhlo?

Kabuto: Byli dost překvapení, když jsme se dostali až do zahrady.

Orochimaru: To se nedivím a zranili jste někoho ?

Kabuto: Bohužel můj pane, ale na první vpád to bylo dobré. Příště se na ně opravdu připravíme a kdy provedeme další útok?

Orochimaru: Za pár dní to nebude Kakashi čekat a třeba se na nás usměje štěstí, ta číše musí být má.

Kabuto: Dobře pane, připravím ještě pár zlepšováků a můžeme znovu vyrazit.

Orochimaru pokynul rukou na znamení, aby si šel Kabuto dělat co uzná za vhodné a vydal se směrem do tajné chodby. Kousek od trůnu, kde ještě před chvílí seděl byl v rohu velký svícen s osmi hořícími svícemi. Zatáhl za třetí zprava a bylo slyšet pomalé vrnění koleček, které otevírali falešnou zeď, za kterou byli točité schody. Orochimaru šel směrem dolů a vždy, když prošel okolo pochodně tak vzplála rudým plamenem a osvětlila další schody co vedli do podzemní kopky.