Kouzla a čáry 17.díl

DÉMON!!

Z dlouhého čekáni se Manda začala znovu svinovat do klubka a na vršku měla položenou hlavu, aby viděla do odlehlejší laboratoře, jestli už se Orochimaru vrací a nebo jí nechá čekat celou věčnost. Konečně ho zahlédla u dveří a tak na něj zasyčela, aby pohnul a probral s ní co potřebuje, protože už se jí zase chtělo spát. Už nebyla nejmladší a každé vetší kouzlo si na ní vybíralo krutou daň.

---

U Mandy:

Manda: Co ode mě zasssse budeš chtít?

Orochimaru: No potřeboval bych víc těch tvých poskoků v kápích, abychom mohli zaútočit na Kakashiho zámek v přesile, pokud se dostaneme za střežící bránu.

Manda: Bohužel tooo nejde, víccc ti jich dát nemůžu. Dvacet stínů je maximumm.

Orochimaru: Čekal jsem, že jich můžeš vytvořit třeba sto s tvojí zásobou energie a v znalostech kouzel tě nikdo nepřekoná, ale jak je vidět spletl jsem se.

Manda: To si myslel špatně nic není tak jednoduchéé jak se zdá.

Orochimaru: Neříkej mi, že nemáš nějaké eso v rukávu? Na to tě znám až moc dobře.

Manda: Byla by jedna možnost, ale je to nebezzzpečné jak pro mě tak pro tebe.

Orochimaru: Je mi jedno co se stane. Chci tu číší ať to stojí co to stojí rozuměla si.

Manda: Až se naučíš slušnému chování. Se mnou takhle mluvit nebudeš.

Orochimaru: Mandičko jestli neuděláš co chci nedostaneš jídlo a to by byl tvůj konec.

Úlisně se na ní podíval a v jeho očích plála hrozba. Neváhala ani chvilku a rozvinula svoje tělo kolem dokola celého sálu. Manda se spojila do kruhu a kousla se do jazyka, aby se její kouzlo mohlo smíchat s krví na podlaze. Ocas namočila do louže krve a nakreslila na podlahu několik znaků, které se spojily a zobrazovali démona z masa a kostí. Ti ostatní byli jen duše s malou silou, ale tomuhle se nic nevyrovná. Je to pekelný pán z dávných dob, jeho útoky jsou nepředvídatelné a nenasytnost po krvi a utrpení přímo ničivá. Kdysi dávno ho nikdo nemohl ovládat a pustošil celou zemi jako morová rána. Jeho ohnivá kouzla a výbuchy jsou mistrovská díla a s nikým nemá slitování. Manda se hbitě natáhla k Orochimarovi a píchla ho jedovým špičákem do prstu, protože potřebovala na oživení i jeho krev, jinak by se démon nemohl zhmotnit. Krev na podlaze, která tvořila symbol vězení a klíče se začali slévat doprostřed místnosti a začali utvářet kosti a šlachy démona, když bylo tělo hotové potáhlo se hadí kůží. Démon otevřel oči a před sebou spatřil Mandu, které měl sloužit podle dohody co uzavřeli před půlkou staletí. Okamžitě k sobě svolal svou armádu pekelných duchů a stvůr bez očí, řídili se jen svým čichem. Byl to nehezký pohled na plný sál oblud. Orochimaru si jen promnul ruce a byl spokojen.

Démon: Konečně jsem zase volný. Všichni moji poddaní ke mně. (V kruhovém sálu se začali slézat všemožné slizké těla bez nohou, vypadali jako nedokonalí hadi co se plazí před svým pánem a vládcem)

Manda: To by ssstačilo nemusíš sem přivolávat celé peklo, jen aby sis je znovu podrobil.

Démon: Poslouchat musejí, teď měli několik století klid, ale jak je vidět nastanou krvavé časy. Když si mě po tak dlouhé době přivolala.

Manda: Jestli na tom tak trvášš tak si běž do svého pekelného království, abys dal všem vědět, že ses opět navrátil.

Démon neváhal a proběhl bránou ve zdi, která se tam při jeho příchodu vytvořila a dovolovala procházet mezi světem a peklem. Klíč k uzavření brány se nacházel na Mandině hladkém těle a nešel sundat pokud ona sama nechtěla a nebo jí někdo musí zabít, aby mohl zavřít pekelnou bránu odkud se teď démon se svými poskoky dostávali na zemi.