Kouzla a čáry 18.díl

NARUTŮV BOJ

Když jsem se před pár dny dozvěděl, že mám v sobě ducha ohně a mohu se ho naučit ovládat přejel mě po těle mráz a opravdu jsem dostal strach co se mnou bude, když oheň nezastavím včas. Naposledy se projevila moje moc včera pozdě v noci, když celý zámek spal nerušeným spánkem. Znovu se mi zdálo o dnu kdy jsem zabil vrahy svých rodičů a moje mysl se obalila tím stejným žárem jako před lety, nebyl jsem schopný se probudit ani nijak uvažovat. Oheň mě celého rozpálil a nedopřál mi chvíli klidu, úplně mě pohltil. Převaloval jsem se na posteli a moje přikrývky sežehnuly plameny, které nechtěly uhasnout, jen mě se nic nestalo mimo lehkého šimrání mi oheň nijak neublíží a chrání mě. Probudil jsem se až teprve, když na mě Sasuke použil ledové kouzlo a moje tělo pokryla silná krusta ledu a tím mě schladil na normální teplotu. Než mě došlo co se asi stalo, tak Sasuke doběhl pro mistra Kakashiho, když se oba přiřítili do mého pokoje z ledu zbyli už jen kaluže vody na podlaze a já seděl na posteli v suchém pyžamu. Ohořelé přikrývky jsem hodil vedle postele a snažil se tvářit úplně normálně, i když to šlo dost těžko. Všechno kvůli mně, už jsem jim přidělal tolik starostí a pořád se hrnou samé potíže.

---

Kakashi: Naruto tak to byla poslední kapka. Zítra se zaměřím na to jak ti pomoct usměrnit oheň!

Naruto: Já nechtěl, ale nedalo se to zastavit vážně. (A upíral prosebné oči na mistra)

Kakashi: Měl si štěstí, že Sasuke spí hned vedle a slyšel jak naříkáš ze spaní, aby ti nezabíjeli rodiče, kdyby tě neschladil včas mohl celý zámek lehnout popelem.

Naruto: Promiňte mistře opravdu za to nemůžu, neovládám to spíš ten oheň ovládá mě, prostě se musím pořádně ovládat!

Sasuke obdivoval Narutovu odvahu a odhodlání dostat oheň pod kontrolu, ale Sasuke moc dobře věděl, že to bude hodně práce a dřiny než zkrotí samotného ohnivého démona a ještě horší než se s ním naučí vycházet a používat jeho dar. Naruto se podíval na svého kamaráda a nějak se mu nezdálo jak divně si držel ruce za zády, jen aby na ně nikdo neviděl, a když zjistil, že se na něj dívám odvrátil se a ruce schoval do kapes. Už to mi bylo dost divné a tak jsem mu jednoduše vyrval ruku z kapsy, abych se na ní mohl podívat. Vytřeštil jsem oči a zíral s otevřenou pusou na popálenou dlaň, a když mi došlo, že jsem mu to způsobil já, utekl jsem. Snažil jsem se dostat co nejdál a tak mé kroky vedli do neobývaného křídla zámku. Dost mě to zasáhlo, ještě nikdy jsem nikomu neublížil a teď to odskákal můj nejlepší kamarád, to si nikdy neodpustím. Zapadl do jednoho z pokojů a zalezl za křeslo, takže nebylo vidět jestli se tam někdo ukrývá, vypadalo to jako když v pokoji nikdo není. Schoulil jsem se do klubíčka a snažil se uklidnit, ale marně. Po tvářích si razili cestu slzy, které pálily víc jak rozpálené železo. Takto zmožen a vysílen pláčem usnul neklidným spánkem. Opět se ponořil do říše snů, ale tentokrát si připadal jako kdyby bojoval o svůj život a nadvládu nad tělem, jakoby ho oheň zkoušel jestli se mu nepodvolí.