Tajemná vesnice 4.díl

Tak je to tu další nudný díl :D Co dodat čtěte a spěte :D

Mise právě začala uvědomila jsem si a ani nevěděla kdo se mnou šel. Tyhle kunoichi vidím dnes poprvé. Jakže se jmenovaly? Přemýšlela Lisa a moc nedávala pozor. Na co taky, když pořád ještě obíhali opevnění okolo vesnice. Z myšlenek jí vytrhl až Ibiki, který konečně začal vysvětlovat kam je Hokage poslala a co tam mají za úkol. "Poslouchejte pozorně nehodlám to opakovat." Pootočil se zohyzděnou tváří k nim, aby měl jistotu, že všechny dávají pozor co jim bude říkat a dál pokračoval v běhu. " Naší misí je najít Tajemnou vesnici a získat tam informace o jejich metodách rychlého omámení.

---

Je to jejich technika, která nesmí padnout do rukou Akatsuki a my ji máme chránit." Dořekl Ibiki a zabočil napravo a rychle nalevo. Holky to nečekaly a tak utvořily místo vodorovné linky změť chaosu než se znovu seřadily do formace. Minori si utřídila informace od velícího Ibikiho a pak dodala. " Podle toho co jste nám teď řekl mi pár věcí nesedí." Mayu a Lisa se jukly na Minori, která vypadala opravdu zamyšleně a čekaly co z ní vyleze. Za to Ibiki byl docela mile překvapen, že má v týmu taky někoho kdo používá hlavu. "Co ti na tom není jasný?" Zeptal se, i když docela tušil na co se zeptá, jen byl zvědavý co Minori napadlo. "Mám pár připomínek. První a nejdůležitější. Vy nevíte kde je Tajemná vesnice? A druhá ani nevíte co přesně mají za techniku? To je tak asi všechno. Možná ještě proč zrovna my?" Ukázala na nás tři kunoichi a přitom se vyhnula jedné nemilé překážce. "Mayu pozor na tu.." Křikla Minori, ale už bylo pozdě a Mayu si podvrtla kotník, když se jen tak tak vyhnula bahnité louži.

"Liso, Mayo a Minori na chvíli zastavíme a odpočineme si." Řekl Ibiki a podíval se na pajdající Mayu. "Ukaž!" Zavelel a prohmatal nastavený kotník. "To bude v pořádku naštěstí je to jen slabě zvrtnuté." Vytáhl obvaz z brašny a ovázal Mayu kotník, aby se jí lépe běželo. Všichni se posilnili a konečně se Ibiki rozpovídal jak je to s touhle naší společnou misí. "Měl bych vám asi říct víc o téhle misi typu B." Holky jen přikývly a snažily se zůstat v klidu, i když každou chvilku některá zakuckala nebo poposedla o kousek dál. Ibiki si toho moc nevšímal a spíš hledal slova, kterými by vše nejlépe vysvětlil. "Začnu tou poslední otázkou. Proč jste to zrovna vy? Odpověď je jednoduchá vybrala vás Hokage-sama." To nám toho řekl pomyslela si Minori a poslouchala dál. "Tajemná vesnice je od naší dost vzdálená a prakticky je to teprve podruhé, kdy k nim byla vyslána jednotka z Listové vesnice, proto mám podrobnou mapku, takže jí určitě najdeme." Mayu znovu poposedla a netrpělivě sledovala kousek okolí.

"Pak si se ptala na to, že nevíme o co přesně jde a to je právě naší misí. Zjistíme jak je to nebezpečné a podle toho budeme postupovat. Doufám, že jsem ti odpověděl." Zarýval ostrý pohled do Minori, která se trochu oklepala a uhnula stranou. Bylo to tak nepříjemné. "Hai je to všechno." Minori už se radši na nic neptala měla stejně takové tušení, že se všechno dozvěděl z jejich myšlenek. "Dobrá v tom případě pokračujeme v cestě." Jako první se hnal do nepropustného lesa, kde vyskočil na první silnou větev a pokračoval, až nebyl skoro na dohled. Holky si pospíšily a nasadily rychlé tempo. Na kraji lesa se vyhouply na větev stejně jako předtím Ibiki, kterého uviděly o pár stromů dál. "To na nás nemůže počkat?" Postěžovala si Lisa a dál se hnala kupředu. "Třeba jsme my moc pomalé." Řekla svůj názor Mayu a snažila se vyrovnat tempo s Minori, která byla stále o krok napřed. Ibiki na ně počkal na velkém rozvětveném stromě. Vypadal jako strážce lesa už podle obrovských kořenu, které vyčnívaly ze země. Okolo panovala taková zvláštní atmosféra ticha. Holky se zastavily vedle svého velitele. "Tohle je hranice Listové vesnice. Za posledních deset let jsme jediní kdo tudy prošel." Lisa si sedla na jeden z kořenu a Mayu se opřela o kousek kmene, protože jí pobolívala noha a potřebovala si jí nadlehčit. Minori zůstala stát vedle Ibikiho. "Proč sem nikdo nechodí?" Zeptala se Lisa jen tak, aby přerušila napjaté ticho. Otočila hlavu a podívala se na Ibikiho, který vyrýval do kůry stromů znak Listové. Hned nad tím uviděla ještě pár značek, ale byly už dávno zaschlé a některé skoro zarostlé novou vrstvou kůry jak strom stále roste.