Kouzla a čáry 19.díl

KDO S KOHO!!!

Kde to jsem to je sen a nebo skutečnost, připadám si tak lehký, nadnášený něčím co nevidím a přitom je mi tak těžko a horko u srdce. Něco slyším, ale nedokážu ten zvuk popsat je tak intenzivní až mi začíná drásat uši, už ho nechci poslouchat.

---

Jen jsem na to pomyslel vše utichlo. Někdo si snad se mnou hraje a nebo mě zkouší co vydržím? Kdo seš, co po mě chceš? Tohle musí bejt jen sen, protože nemluvím, vše se odehrává jen v mé mysli, ale je to až tak skutečné, že nevím čemu věřit a čemu ne. Stojím na pomyslném místě a občas se ohlédnu jestli tady se mnou někdo není. Fakt tady jsem sám, ale mě to tak nepřijde, cítím někoho jak se na mě dívá, jen není vidět a nebo si nepřeje, abych ho zahlédl já. "Ukaž se mi!!" Teď jsem opravdu mluvil, ne já křičel z plných plic, takže je to sem a nebo realita, nemůžu se rozhodnout. Okolo mě není nic jen prázdnota, co je dál to nevím, neodvážil jsem se udělat ani krok, ale budu muset jinak nezjistím co tady dělám. "Hledáš mě Naruto?" Co to… je? Ptal jsem se sám sebe a pak mi to došlo. "Ty seš démon ohně?" Díval jsem se na plápolají siluetu s rudýma očima, které žhnuly jak dva rozpálené uhlíky a snažili se mě upéct a nebo rovnou sežehnout. "Proč mě nenecháš na pokoji, já tě v sobě nechci!" Pro změnu jsem si dupnul, protože, ten pal co na mě působil se nedal vydržet a raději bych si uměl představit život bez démona, než se s ním dělit o své tělo a mysl.

"Jsem tvou součástí nemůžu se přemístit do někoho jiného nebo tak, už ses se mnou narodil. Teď se rozhodne kdo z nás dvou přebere nadvládu nad tělem a rozhodně tě nebudu šetřit!" Vedro je tu hroznej hic, kdo to má vydržet, křičelo moje podvědomí, aniž bych si to uvědomoval. "Přestaň chceš, abych se usmažil nebo co? Nejsem ze železa, ale když jinak nedáš." V mysli jsem si představil ledové vězení a pak použil kouzelnou formuli a nakreslil do vzduchu tvar krychlového vězení. Démon se začal vzpouzet a chrlit kolem sebe lávu, ale těsně na to jsem ho stihl uzamknout v ledové kobce.

Řval tak ukrutně, až se ledové stěny otřásaly a kousky ledu spadly z dokonale vytvořené, hladké krychle. Celý jsem se zpotil a unaveně si oddychl, když jsem viděl, že se z vězení nemá možnost dostat. "Tak co, pořád chceš získat moje tělo a nebo se nějak domluvíme?"

Vychloubačně jsem se zazubil na uvězněný oheň a docela se mi ulevilo. Měl jsem štěstí., že tohle ledové kouzlo nepovolí pod sebevětším žárem a to jsem se ho naučil teprve včera, docela mě ta potvora utahala.

Naruto k tomu musel vynaložit opravdu velké úsilí a skoro všechnu energii, ale nakonec se mu povedlo vyhrát nelehký boj. Pomalu se probudil a byl dost překvapený. Oheň v něm plápolal, ale už ho neničil jako předtím, teď se snažil spíš dodávat Narutovi energii a zahřívat jeho tělo, konečně se stali součástí jeden druhého. Dokonce slyšel v mysli démonovu omluvu a přísahu věrnosti, která ho váže pomáhat ve všem co si jeho majitel bude přát. Bezmyšlenkovitě zkusil vyvolat oheň na dlani a světe div se, přesně to se stalo, ale vůbec ho to nepálilo jen lehce šimralo na dlani a vydávalo příjemné teplo. Budu si moct kdykoli zapálit ohýnek, blesklo Narutovi hlavou. "Démone jak ti mám vlastně říkat, máš nějaké jméno?" Chvíli byl klid a pak jsem uslyšel "Des". Snad spolu budeme dobře vycházet pomyslel si a snažil se v myšlenkách dozvědět od Dese co nejvíc o ohňových démonech a boji proti nepříteli pomoci jeho síly, pak přešli na kombinování kouzel s ohněm. Než to všechno probrali už byla všude tma, hodiny v pokoji právě odbili půlnoc, když si chtěl Naruto nějaké kouzlo vyzkoušet a přimíchat do něj trochu ohně, ale pak se zarazil stejně už bylo pozdě a on byl k smrti unavený.

Takhle se snad ještě necítil, každá kostička a sval v těle ho nesnesitelně pálila a bolela, ale dobře věděl proč. Oheň se stal jeho součástí stejně jako jeho moc a když se spojily v jedno, vše se v Narutově těle rozbouřilo, proto ta náhlá únava a bolest. V mysli jsem cítil jeho přítomnost a věděl kde ho vyhledat, naše duše se propojili a stal se z nás nerozlučný celek, který nelze rozdělit, jinak by jeden z nás zemřel. Přijal jsem ho ve svém těle bez nenávisti a odporu, který se předtím ze mě hrnul plnou parou. Smířil jsem se s osudem a příjmul ho se vším všudy, jak s jeho chybami tak nadšením pro boj. Sdílím s ním jeho vzpomínky a utrpení z různých bojů a křivd s kterými se musel za celou svojí existenci vypořádat, bylo to zvláštní, ale cítil jsem, že teď už mi nic neschází. Naruto se zvedl a pomalým krokem se vracel k sobě do pokoje ve věži, na to, aby spal v noci schoulený vedle křesla byl až moc unavený.