Kouzla a čáry 20.díl

LÉČENÍ!

Hned jak vešel k sobě do pokoje, litoval toho, že nezůstal někde až do rána, protože slyšel jak Sasuke naříká. Nejdřív se rozhodl, že si půjde lehnout, ale pak ho napadlo jít se podívat na Sasukeho, přeci jen měl poraněné ruce kvůli němu a tak by se o něj měl postarat. Nakoukl směrem k posteli a v tom se střetli pohledem, Naruto se chtěl vrátit k sobě a nechat ho tam, ale v jeho očích neviděl ani stopu po tom, že by se na něj zlobil.

---

Naruto: Tak jak ti je? (Hlas se mu třásl)

Sasuke: Dá se to vydržet jen to štípe a pálí.

Naruto: Chtěl bych se ti omluvit….(Rovnou ho v půli věty přerušil)

Sasuke: Ty za to nemůžeš ani jsi nevěděl co děláš.

Naruto: Ale i tak je to moje vina. Rád bych se o tebe postaral než se ti rány zahojí.

Sasuke: Jedině když budeš opravdu chtít jinak o nějaký soucit nestojím.

Naruto: Dobře, ale stejně se o tebe postarám.

Sasuke: Díky tak když ses tak ochotně nabídl mohl by si mi vyměnit obvazy? Už jsou dost zaschlé a já to potřebuju chladit.

Naruto: Bez problémů. Ukaž ruce.

Naruto odmotal obvazy a sundal z dlaní suché plátno, které bylo potřeba vyměnit a ještě si všiml mastičky na popáleniny co byla na stolku. Na Sasukeho rukou byli rudé fleky a puchýřky. Muselo to dost bolet a rozhodně to nebylo příjemné, když nemohl Sasuke používat ruce. Naruto se opatrně dotkl obou dlaní a přejel po nich prsty. Popáleniny se začali hojit a po chvíli nebylo vidět, že by předtím byli ruce poškozeny. Sasuke zamrkal jestli ho nešálí zrak a zkusmo zatnul pěsti. Svaly na ruce se natáhly, ale Sasukeho nic nebolelo jakoby se to ani nestalo. Naruto byl úplně mimo, protože nevěděl, že může navrátit škodu, kterou napáchal do původního stavu, byl za to rád. Jinak by si to celý život vyčítal. Nikdy nechtěl ubližovat lidem a nebo čarodějům, kteří mu byli blízcí v tom měl jasno a nemohl by s tím pocitem žít. Ještě dost dlouho se vzpamatovával s toho, že má dar léčit rány, doteď o tom neměl ani sebemenší potuchy. Sasuke mezitím odběhl do Kakashiho pokoje, aby mu vysvětlil co se stalo. Konečně vyběhli posledních pár schodů do věže, protože Kakashi trval na tom, že ho bude muset zkontrolovat a zjistit kde se v něm najednou probudily tyto zvláštní a neskutečné schopnosti.

U Naruta v pokoji:

Kakashi: Okamžitě si sedni potřebuju tě vyšetřit!

Naruto: Ach jo. (radši si sedl a neodmlouval)

Kakashi: Jak je to možný ještě jsem se s nikým takovým nesetkal a to už žiju několik stovek let. (Prohrábl si vlasy a dál se věnoval vyšetření)

Naruto: Mistře, ale mě nic není jsem celkem v pohodě.

Sasuke: Já si to taky myslím, když už se zase usmívá jako sluníčko a to byl předtím úplně na dně.

Kakashi: Stejně je to divný nejdřív se vůbec neovládal a pak se stane tohle. Vždyť to neumí ovládat co když se něco podobného stane a nikdo nebude poblíž.

Naruto: To už není potřeba. (Jen potichu špitl, že to skoro nebylo slyšet)

Oba dva na Naruta civěli s otevřenou pusou a v očích měli otazníky a dožadovali se odpovědí, ale Naruto byl docela unavený takže než se stihli na něco zeptat, usnul a svalil se na postel. Kakashi už otvíral pusu, aby se zeptal na to nejdůležitější, ale zarazil se v půli slova. Jen přes něj přehodili přikrývku a šli po své prací, holt to bude muset počkat do zítřka. Kakashi mu ještě odebral vzorek krve a zalezl do své laboratoře.