Sakuřin nářek

Teď sedím u řeky a zadržuji nářky,

asi budu žít život samotářky.

Dívám se na hladinu, jak kápla slza do vody,

už nemůžu dál, rozčeřila klid pohody,

proč tu není, už nechci slyšet výmluvy,

a hořce zaplatí ten kdo říká pomluvy.

Sakura u řeky slzy roní, Naruto Sasukeho přeci honí

nemůže to chtít, přeci nikdo po ní,

když slzy jako velký hrách roní.

Sakura u řeky slzy roní a čeká,

než kraj pokryje černá deka,

jak jí po obličeji slza stéká,

tma se po krajině rozutekla.

Sakura, už nebrečí, protože vyhlíží do noci,

jestli, už se zpátky nevrací.

Uviděla padat hvězdu k zemi

a přála si, aby čas se změnil,

že by Sasuke všemu lépe čelil

a cestu lepší by si volil.