Tajemná vesnice 5.díl

"Odpovíte mi?" Nedala se odradit. Ibiki zastrčit kunaj, kterým udělal značku na stromě a tiše si povzdechl. Dost se rozhodoval jestli má Lise odpovědět. "Má to jeden důvod každý se tudy bojí jít, protože je v lese vždycky něco napadlo a málokdo se vrátil živí." Mayu se Suri zbystřily a podívaly se na Ibikiho, který nevypadal na to, že by žertoval. Tvářil se vážně, neoblomně až krutě. To zapříčilo vyniknutí jizev na obličeji a všechny se oklepaly. Tohohle bych si nechtěla znepřátelit uvažovala Suri a snažila se zakrýt úlek, který se jí zračil ve vyděšených očích.

---

"Co to vlastně bylo? A proč tady děláte značku do stromu?" Položila pár dalších otázek Mayu a stoupla si vedle Lisi, aby měla před sebou štít, kdyby se velitel rozzlobil. "Uff koukám, že jste zvědavé, ale na to si budete muset počkat." Mayu nečekala, že to vezme s takovým klidem a tak se hrdě postavila před Lisu a trochu do ní šťouchla. Ibiki seskákal o pár větví níž a pokračoval po silných kořenech až na zem. Počkal dole, než ostatní slezou. Posadil se na kousek kmene menšího stromu a pozoroval jak jim jde strmý sestup dolů. První seskákala Mayu jí jediné nedělal problém dostat se z takové víšky až na zem. Dobře ji vycvičili mnul si ruce Ibiki, když pozoroval ladné seskoky z větve na větev. Konečně trochu se škobrtanci přistála vedle Suri s trochou listí ve vlasech i Lisa. Jejich velitel vstal z kmenu, na kterém si chvíli poseděl. "Jste moc zvědavé, ale to se mi líbí, protože kdo se neptá nic neví. Od teď půjdeme po zemi. Široko daleko by neměl bejt skoro žádnej strom jen houštiny a povím vám co vím. Vlastně nikdo nikdy neviděl co to bylo a kdo měl tu čest potkat monstrum tak ten se nevrátil živí. Po několika útocích se začali tomuto místu všichni vyhýbat." Hnul se z místa a pomalým ostražitým krokem se vydal vstříc neznámému terénu. Jeho skupina ho následovala.

Lisa se zastavila a soustředila všechnu vyvolanou chakru do dlaní, aby aktivovala druhý stupeň své techniky Mizunoken. Nejdřív ji na prstech vyrašily drobné jehličky, které se po chvíli spojily. O něco se prodloužily a začaly tvarovat. Suri se zastavila a pozorovala tuhle zvláštní techniku, už o ní slyšela, ale netušila, že jí ovládá zrovna Lisa. Koukala jak se jehličky zbíhají doprostřed dlaně a shlukují se do nějakého tvaru. "To jsou.." Nestihla ani doříct, protože Lisa v rukou třímala dvě větší dýky. Byly tak zvláštně tvarované a přitom tvořili celek. Z čeho asi jsou vrtalo Suri hlavou a zlehka po nich přejela ukazováčkem. "To studí." Prst ji sklouzl až na hranu. "Au.." Podívala se na krvácející ruku. "Dej si pozor moje ledové čepele jsou ostré." Řekla jí mile Lisa a trochu se pousmála. Suri si obvázala prst, který si pořezala na třech místech. Přišlo jí to dost divné. Skoro se jich ani nedotkla a napáchaly takovou škodu, jako by jejich hranice nekončila u ostří, ale dosahovaly dál něž se zdálo. Pro příště bude opatrná. Sama vytáhla kunaie a pozorně sledovala okolí. Mayu už byla dávno nachystaná a držela se těsně za Ibikim. Nechtěla mu sice překážet, ale protože byla někde kde to nezná chtěla ho mít na dohled. "Všechny ke mně musíme utvořit skupinu. Takhle se couráme přes půl lesa odděleně a skoro na sebe nevidíme." Holky ihned přiběhly a snažily se držet poblíž sebe, i když spolu moc nevycházely dobře věděly, že je to pro ně důležité. Sami toho moc nezmůžou, ale pohromadě se dá vymyslet a udělat hodně věcí. Ibiki se otočil ke své skupině a zkoumavě si je prohlížel. Dobře věděl na co myslí.

"Ještě jsem vám nedořekl, proč jsem dělal na strom značku. Je to jediné místo kam mohu zaznamenat, že jsme šli zrovna tudy, protože jak už jsem říkal tohle je sice les, ale když se rozhlédnete co vidíte." Všechny tři se podívaly nejdřív okolo sebe, kde bylo pár keřů a docela pěkná paseka, kam svítilo slunce a jeho paprsky dosahovaly až skoro k nim. Pak se podívaly nad sebe. Kde se tyčily silné větve propletené tak hustě, že nebylo vidět nebe. Dobře si všimly, že by po nich nemohli běžet jako doteď. "To je.." Načala větu Mayu a Lisa dodala. "pořád ten.." Suri se s otevřenou pusou zadívala kam až dohlédla. "Strom co nemá konce." Vyhrkla překvapeně. "Jo, táhne se skoro po celém lese a skákat na zapletené větve se moc dobře nedá." Ibiki se zaposlouchal do ticha lesa a najednou slyšel nějaké divné zvuky, které se nedaly k ničemu přiřadit. "Rychle do útočné formace!"