Vánoční povídka

Tak tady je.Je trochu dlouhá, opravdu mě nic lepšího nenapadlo a omlouvám se za případne chyby, ale dopisovala jsem jí včera na rychlo. Jak se říka na poslední chvíli snad lepší nápady než předtím. Nevěděla jsem ani pořádně o čem mám psát tak doufám, že se bude líbit. Všem přichozím na můj blog přeju kouzelné vánoce, plné super dobrodružství. Zanechte komentářík děkuji to bude dárek od vás pro mě :D

Nikdy vánoce neslavil a nehodlal s tím začínat. Dobře si uvědomoval, že by stejně zůstal sám jak na štědrý den tak i na nový rok. Proč se snažit shánět stromek a nebo nakupovat vánoční ozdoby. Tohle období neměl moc v lásce, protože se nechtěl dívat na ostatní jak jsou veselý a šťastní. Pohromadě s rodinou a přáteli před vánočním stromkem a kupou dárku darovaných od srdce a nebo ze srandy. Pro Naruta nikdy nikdo nic neměl, i když byl malý jen těžce nesl ten pocit samoty, který se mu vkrádal do mysli a pozoroval při svých nočních toulkách štěstí za okny ostatních. Časem s tím přestal, už prostě nechtěl každému závidět, že mají rodiče. Nemohl se na to ani dívat a tak se jako každé vánoce zavřel doma a celou dobu cvičil a zlepšoval taktiku boje na blízko. Prostě si vytvořil klon a snažil se sám sebe porazit a to nebylo nic jednoduchého. Vždycky se snažil vydržet co nejdéle, až vyčerpáním usnul a probudil se druhý den ráno.

---

Letos to mělo mít podobný průběh, ale něco překazilo jeho plán utahat se až do posledních zbytků sil. Zvedl se ze židle a šel otevřít dveře, na které před chvílí někdo hlasitě zabouchal a dobře věděl, že Sakura to není, protože pod její silou by ty dveře spadly. Pomalu otevřel. Na prahu stál ninja s Anbu maskou, která mu halila celý obličej a vlasy byly přikryté kapucou, těžko říct jestli to byla žena a nebo muž. Ve spěchu podal Narutovi svitek a vypařil se jak pára nad hrncem. Bez jediného slova vysvětlení a nebo nějakým vzkazem.

Naruto rychle rozlomil pečeť páté Hokage, ani za sebou nezavřel dveře a nešikovně rozdělal svitek. Musel ho otočit, protože ho měl vzhůru nohama, pak teprve četl. Důležitá mise, která nesnese žádny odklad a nemusí si sebou brát žádné vybavení no co je tohle za blbost uvažoval Naruto a opět zprávu sruloval a hodil na oharky v krbu. Hned se vznítila plamenem a zbyl z ní během pár vteřin prach, který poletoval do komína a odtamtud se dostal ven.

Navlékl si bundu a zamkl za sebou dveře, sice tam neměl nic cenného a oheň v krbu akorát dohoříval takže nehrozil požár, ale nerad by, aby se mu v domě někdo potloukal. Vylezl ven a nadýchl se čerstvého mrazivého vzduchu a pořádně obléknutý se snažil prošlapat cestičku sněhem až k hlavní uličce, když se mu to konečně podařilo nemohl se ani pořádně rozejít. Všude stáli stánky s vánočními dárky a cukrovím a houf vesničanů, kteří se přišli podívat co by mohli koupit na poslední chvíli k vánocům. Naruto prokličkoval k nejbližší střeše, aby se vyhnul tlačenici, která se utvořila u nádrže s kapry. Snažil se běžet po zasněžených střechách, ale moc to nešlo a pořád se mu smekaly boty. Ještě navíc se tu vyskytli úplně jiné překážky než dole na ulici. Proč lidi dávají na střechu svítící sněhuláky a podobný blbosti uvažoval, ale nakonec to vzdal a pokračoval dál v cestě k hlavní budově a o kousek dál se vyhnul vánoční výzdobě v podobě velkých saní se soby.

Konečně seskočil na zem a doslova vylítl schody k hokage. Rázně zaklepal, protože už byl vážně naštvanej a bez vyzvání vpadl do kanclu. Hokage na tyhle jeho příchody byla připravená, takže po něm hodila jen kousek papírku s adresou a se slovy, že se vše dozví na místě ho vyhodila ven. Bábi je pořád v ráži, ale nemusela mě takhle vyhodit no co mise nepočká. Kouknul na papírek a vykulil oči. Severní hvězda sedm nad hlavami hokagu. Teď si připadal jako blbec, který o ničem neví. V rukou žmoulal papírek s adresou a pomalu se vydal k masívu nad vesnicí. Vylezl až na vršek, kde zakopl o nějaký výhonek. To se mu nikdy nestalo, ale přešel to v klidu jen s nadávkou a podíval se na ukazatele směru. Málem šel skočit dolů ze skály, protože to co bylo na cedulích mu vyrazilo dech. Od kdy sem někdo napsal něco tak střeštěnýho pomyslel si a civěl na nápisy. K ježibabě byla značka natočená vlevo, U Severní hvězdy se šlo rovně a poslední šipka hlásala cestu do pekla doprava.

Měl s toho takový divný pocit jako by vlezl kam neměl, ani nestihl nic říct a okolo něj se udělala zástěna, která oddělovala skálu od cest, kde právě stál. Nejdřív ho napadlo, že ho někdo zavřel do bariéry, ale když zkusmo šáhnul. Normálně tou blánou ruka projela. Jen si odkývl, že zpátky se dostane a vydal se střední cestou.

Sněhu přibývalo s každým krokem a Naruto už sotva popadal dech. V teplé bundě a pevných botách se nemohl moc dobře pohybovat, ale bez nich by z něj byl už teď kus rampouchu. Nakonec uvázl ve velké závěji a nemohl se vyhrabat. Začínala mu bejt hrozná zima a zmrzlé prsty mu nedovolovaly složit ani kage bunnshin na přivolání klonu, aby mu pomohli. Jeho vlasy doslova zmrzly na ježka a přestával cítit zimu a chlad. Pomalu se smiřoval, že tady zamrzne aniž by dokončil

misi, i když vlastně nevěděl jakou.

Během pár minut se mu začaly zavírat oči a přecházel ho spánek, už málem usnul, kdyby nezaslechl nějakou zvonkohru. Znělo to jako tisíc rolniček, které cinkaly do rytmu. Naruto moc nepoznával co to bylo za melodii, ale přišla mu nějak známá. Moc to neřešil a z posledních sil zakřičel. Doufal, že mu někdo pomůže. Zvuk rolniček se vzdaloval a s tím pohasínala šance na záchranu. Ještě víc se propadl do sněhu, že mu sotva koukala hlava a pustila se do něj zimnice. Rolničky utichly.

Ticho znamenalo jediné, zůstal tady sám. Myslel na nejhorší, když mu někdo podal ruku a vytáhl ho ze sněhové pokrývky. Naruto se zachvěl zimou a omdlel. Byl doslova vyčerpaný, ale i tak v rukou pořád držel lístek s adresou. Ten musí být vyčerpaný pomyslel si Santa a opatrně ho položil do saní a přikryl huňatou dekou. Sám si sedl k opratím a houkl na své sobí spřežení. "Domů." Soby se rozeběhli známou krajinou. Téměř nepotřebovali, aby je Santa nějak navigoval a spíš hlídal chlapce, aby nespadl ze saní. Jakmile dojeli k menšímu stavení tak ho přenesl do tepla domova. Opatrně Naruta položil do křesla nejblíže krbu, aby se co nejdřív zahřál. Šel do kuchyně a postavil na čaj.

Mezitím se Naruto probudil a koulil oči na vánoční stromek vedle okna a na výzdobu okolo krbu, v kterém plápolal příjemný oheň. "Tak už ses probudil?" Naruto se nejdřív lekl, ale pak se docela rychle vzpamatoval a prohlédl si starého dědulu. Příjemný obličej zarostlý bělostnými vousy a jiskrné oči schované za půlměsícovými brýlemi dodávaly takovou pohádkovou podobu jakou znal z knížek. Oblečení vypadalo taky jak z dávné doby. Naruto sice netušil co je to za příjemného pohádkového staříka, ale už teď na něj udělal dobrý dojem. "Dobrý večer děkuju za záchranu." Řekl Naruto zdvořile a pořád se rozhlížel po útulném pokoji. Napadlo ho, že nějak takhle by vyzdobil i svůj dům. "Není za co děkovat. Tak jestli už si v pořádku dáme si čaj a pustíme se do práce času je málo."

Naruto zůstal civět na dědulu a pak mu docvaklo. " Tu misi jste si objednal vy?" Ptal se opatrně, protože by nerad urazil svého zachránce. "Ano a rozhodně to není tak jednoduché. Zkrátka potřebuju pomoct s dárky." Vyklopil ze sebe Santa a šel nalít teplý čaj do hrnečků, které už měl připravené na stole. Naruto složil deku na křeslo a následoval staříka do malé kuchyňky. Rychle vypil čaj a hned se ptal po práci. "Ano už půjdeme máme nejvyšší čas. Doufám, že máš dost síly." Naruto si vzal ještě koláč a následoval Santu k dvířku, kterými stařík sotva prolezl. Všude byla tma jen jeden červený bod svítil kousek dál jinak Naruto neviděl nic. "Vidíš co jich je a to všechno musíme naložit do dnešní půlnoci."

"Ne a co bych měl vidět?" Stařík se otočil a něco spadlo na zem. Naruto sice nic neviděl, ale slyšel žuchnutí. "Věříš na vánoce?" Položil mu Santa jednoduchou otázku a Naruto nevěděl co odpovědět. "Já já nevím." Zajíkl se a uhnul pohledem stranou nemohl se dívat do těch upřímných starých očí.

Stařík si povzdechl a zvolal. "Rudolfe?" Nevěděl koho děda volá, ale viděl, že červené světýlko se pohnulo blíž k nim. "Co je to?" Vyzvídal a pozoroval přibližující se lampiónek. Po chvíli uslyšel ten samí cinkot rolniček jako předtím venku, když byl zapadlý ve sněhu. Vzpomněl si co je to za melodii a rázem se před ním zjevil sob Rudolf se svým červeným nosem co svítil jak žárovka. Jakoby rozsvítil všechno v dosahu a Naruto spatřil kupu zabalených dárků s cedulkami, která se táhla až dozadu. Kam nedohlédl. "Konečně věříš ?" Zeptal se Santa a v rukou držel obrovský pytel. Naruto oněměle zíral a nebyl schopný pohybu, než mu v hlavě začal fungovat mozek a vše si domyslel. Ani se neptal na podrobnosti a začal nosit dárky do pytle, v kterém nebylo vůbec vidět, že by do něj něco dal. Dárky moc neubývali a tak se Naruto rozhodl to urychlit. "Kage bunshin no jutsu." V hale bylo najednou přelidněno. "Tisíc klonů stačí tak a noste dárky." Vydal rozkaz svým kopiím a ty popadli zabalené krabice s mašlemi a házeli je Santovy do pytle. Během půl hodinky bylo hotovo.

Naruta Santa zavezl k hlavní pěšině a tam se rozloučili. Na památku mu dal jeden malý balíček, prý aby už nikdy nezapoměl. Naruto si to nechal až na doma a pomalu sestupoval dolů ze skály. Konečně se dostal na pevnou zem a rychlím krokem spěchal do tepla svého domova, když za sebou zavřel dveře myslel si, že to všechno byl sen, ale v rukou držel dárek. Opatrně ho položil na stůl a začal ho rozbalovat. Papír zašustil, když spadl s krabičky i s víčkem a Narutovy se v rukou leskla rolnička. Tak krásně cinkala, že každý kdo jí uslyší nemůže zapomenout na vánoce. Naruto se rychle zvedl ze židle a upaloval koupit vánoční stromek a pár svých nově nalezených kamarádu pozvat na vánoční párty.