Kouzla a čáry 22.díl

Ráda bych vás poprosila o nějaké hodnocení pokud moje povídky čtete, i kdyby to mělo být jen zakliknutí hvězdiček podle toho jak se vám díl líbil, i když raději bych brala nějaký komentík jestli nedělám třeba moc chyb a nebo jestli mám něco zlepšit. Budu ráda, když se takto vyjádříte ke každému dílu povídky a nebo básničce, kterou pošlu jinak se změn nikdy nedočkáte děkuji. Snad sem to nenapsala nějak debilně. :D

Už sem dám povídku :D

KAI-Orel, BLESK-Okřídlený kůň, TLAPKA- Medvědice!!!

Kakashi: Moji přátelé, náš čas se blíží.

Blesk: Rád jsem ti sloužil, byla to pro mne čest, nosit na svém hřbetě tak skvělého čaroděje.

Kakashi: Děkuji, ale proto jsem nepřišel, chci vám říct své poslední přání.

---

Tlapka: Brum brum nechce se mi ještě opouštět svět, kolikrát jsem ti dělala štít vlastním tělem a ty teď klidně přijdeš a řekneš, že je konec!!! Brum!

Kai: Tlapko, ale s tím se nedá nic dělat jednou to přijít muselo.

Kakashi: Proto si s vámi chci promluvit. Je tady takový menší problém s číší.

Kai: Tak povídej, přece tě v tom nenecháme, že jo bando.

Blesk: Samo sebou mluv.

Tlapka: Vždycky ti pomůžu.

Kakashi: Dobře jsem rád, že mi pomůžete. Nejdřív bych vám chtěl poděkovat za ochranu mého života, byli chvíle, kdy jsem myslel, že je to konec, ale vždycky jste přispěchali na pomoc.

Kai: To vůbec nemusíš říkat, jsme přeci tvoji ochránci. Co je ta druhá věc?

Kakashi: No zjistil jsem, že Naruto ten blonďatý kluk co se pořád směje má v sobě ohňového démona.

Tlapka: Fíha fakt jo? No tak to bude sranda.

Blesk: Nedělej si z toho takovou psinu, víš jak je to složitý udržet oheň na uzdě.

Kakashi: Naruto tvrdí, že oheň už nebude dělat problémy, ale víc neřekl, protože vysílením usnul a když jsem udělal nějaké pokusy s jeho krví, docela mě to vyděsilo.

Kai: Vím co tím chceš říct a už to Naruto ví?

Kakashi: Ještě ne, ale chystám se mu to říct bude lepší, když to bude vědět.

Tlapka: Tak teď to chápu, už vím co je tvoje poslední přání, ale ještě nikdy se to nestalo.

Blesk: Poslední přání čaroděje musí uposlechnout i číše je to pravidlo, které musí dodržet.

Kakashi: Jako vždycky děkuji za vaše moudrá slova a teď půjdu chci si promluvit s Narutem.

Ta banda umí povzbudit, i když to nebude vůbec jednoduché, co když to nevyjde a já už tady nebudu, ale zkusit se to musí rozhodně se nevzdám bez boje. Budou mi chybět ty jejich řeči a věčný poznámky a nejvíc Sasuke a Naruto. Opravdu budou tak silní jak jsem předpověděl a nebo budou poraženi Orochimarem a jeho kumpány dřív než se stihnou naučit to nejdůležitější. Ještě toho zbývá tolik co musí oba pochopit a času je tak málo. Dnes si s nimi musím vážně promluvit a zítra nastává jejich pravý čas budu je muset vysvětit dřív než jsem měl v plánu, ale situace si to žádá, snad to stihnu nerad bych je tady nechal bez pomoci. Ani nevím jak jsem mohl dojít až do věže zahloubaný v myšlenkách a přitom se o něco nepřerazit. Nakoukl jsem do pokoje, ale na chlapce bylo ještě příliš brzo, aby byli vzhůru.

"Naruto, Sasuke je nejvyšší čas vstávat." Sasuke na mě vykouknul z pod peřiny a za chvilku stál oblečený a připravený k odchodu ve dveřích, ale Naruto se jen převalil na druhý bok a spal dál. Se Sasukem jsme se na sebe podívali a úšklebek, který jsme měli oba na tváři jasně naznačoval co uděláme. Než sem stihl přičarovat vodu tak Sasuke už měl v ruce zmrzlé kusy ledu. Opravdu už stárnu pomyslel jsem si a hned na to pomohl s ledem, který jsme hodili přímo na Narutovu přikrývku. Jen čekáme, až vyskočí z postele, ale marně. Led během pár vteřin zmizel a nebyla po něm ani památka. "To není možný, vždycky se přece vzbudil a měl mokré pyžamo, pak teprve uschlo, ale tohle vypadá jako by ho ohňový démon chránil?" Povídám Sasukemu a přitom pozoruju jak se Naruto pomalu probouzí. "Naruto budeš nám muset něco vysvětlit!" Řekli jsme oba současně a čekali až se Naruto vykutálí z postele.