City

Dobré ráno tak sem se zas jednou dostala na počítač, kde můžu otevřít svoje psaní. Můj je pořád fuč co nadělám. Nemůžu psát, nemůžu skoro číst je to k vsteku. Nechci, aby bylo na blogu pusto, takže jsem vyhrabala z flešky jednu básničku :) aby bylo co číst. Snad tahle ujde je trochu starší úplně bych na ní zapoměla.

Tady je :

Proč zrada od tebe tak bolí,

ta rána v srdci se snad nikdy nezahojí

a to je to co nás k sobě ještě pojí,

když v dáli vyhlížím postavu tvoji.

Nikdo se však neobjeví

a tak do dálky pořád civím,

jako když tě poblíž stát vidím,

ani o píď se hnout nemíním.

Dal jsem slibů kopu,

teď jsem ještě ztratil botu,

až se vrátíš, do kuličky tě zkopu,

za to, že si mě nechal čekat dobu.

Kdy už se konečně vrátí,

být tu, přivítala by ho i máti,

čas jít zpět se ti krátí,

přece ti nemůžu své srdce dáti.

Hledaným ninjou si se stal,

tři, dva, jedna tak už pal,

lepší by bylo, kdyby ses vzdal

a nebo všechnu nenávist zakopal.