Tajemná vesnice 12.díl

Ahojte trochu to tady zanedbavam však to nevadí, když sem nikdo nechodí ani nekomentí. Máte tu další díl z mojí hlavičky snad se bude líbit :) Nevím co k tomu víc dodat, ale děj vám neprozradím :D Tak šup rychle čtěte ať vám něco neuteče :)

To sem zas byla mimo ? Dneska se mi to stalo už podruhé ještě párkrát a nemusím tady vůbec bejt. Všimla si, že už jsou před vchodem do pevnosti. Ohlédla se za sebe a zjistila, že tu nádheru okolo sebe vůbec nevnímala. Nechtěla vypadat jako uplnej debil, ale co. Otočila se zpátky k Suri a snažila se nahodit bezstarostný výraz. Moc se jí to nedařilo. "Co je ti? Seš dneska úplně mimo děje se snad něco?" Vyptávala se opatrně Suri.

---

Nechtěla se Lisi nějak dotknout nebo jí urazit to rozhodně né. Jen si dělala starosti o svou nově nalezenou kamarádku. Dřív si moc nevšímala lidí okolo, ale to se změnilo touto novou misí. Suri nikdy nevěřila, že by si našla opravdové kamarádky. Sice jich pár v Listové měla, jen si nebyla jistá, že jsou opravdu takové jak se tváří. Mayu s Lisou jí přišli dost fajn na to, aby to jen hráli a jejich velitel vypadal jako čestný a dobrý ninja. Sice je neznala dokonale to se za těch pár dnů říct nedalo, ale i tak je mohla nazívat tím správným slovem. Přátele na život a na smrt, takové už by nemusela nikdy potkat, prostě Suri záleželo na každém z nich. Když si toto utřídila v hlavě v klidu Lise položila ruku na rameno a snažila se jí povzbudit.

"Jsem v pořádku." Snažila se Lisa zamaskovat svoje rozpoložení a konečně zvedla zrak od zaprášené vyšlapané cesty na budovu před nimi. "Tak jdeme." Houkla na Suri a společně vstoupili do rozlehlé haly, v které byl vodotrysk. Voda stékala po pozlacených rybičkách propletených okolo znaku Tajemné vesnice, byla to nádhera pozorovat pár opuštěných kapek jak se snaží z vršku dostat zpátky dolů. Při dalším rozhlédnutí se Mayu zastavila u pozlacených říms. Po stranách se nacházely vázy s rudými růžemi a vedle nich krásně malované závěsy, které udržovaly šero v místnosti. Paprsky slunce se dostávaly dovnitř jen nepatrně a ty lesklé proužky osvětlovaly lustr. Tolik třpytivých odlesků ze skla se honilo po pokoji a malovalo je na bělostných stěnách.

Lisa zatajila dech a pozorovala pár honících se světýlek, které se nemohli dohonit. V té chvíli pokojem prolétl slabí větřík a u vchodových dveří se zhmotnil ninja. Ibiki stál stále ve střehu připraven na cokoliv. Kývnutím hlavy se pozdravili na vzájem. Suri se tento ninja moc nezamlouval, protože měl velice tvrdý výraz v obličeji dokonce tvrdší něž Ibiki a sálala z něj krutost. Na lidi měla odhad a opravdu se jí nelíbil sice měl zelené oči, které tak neděsili, ale celý jeho zjev ano. Ještě jednou si ho prohlédla od zašpiněných bot přes kalhoty protkávané stříbrnou nití. Tuniku měl těsně zapnutou až ke krku na poslední knoflíček. Vlasy byli připlácle na hlavě jen malá čupřina se odmítala podvolit strohému účesu. Postě jí neseděl, celkově ho zařadila do sucharového šuplíku.

"Vítám vás v Tajemnu. Prosím pojďte za mnou ukážu vám pokoje, kde si nejdřív odpočinete." Přešel místnost a zmizel za rohem. Hned ho naše skupinka následovala. Manu se s úklonou omluvil a opustil budovu. Přišel mi milí pomyslela si Mayu a trochu si pospíšila do útrob sídla. Dohonila holky a konečně zpomalila na normální tempo. Během chvíle byli ve svých pokojích a jejich Tajemný doprovod odpochodoval jinam. Holky se sesunuly na pohodlný a měkoučký gauč. Docela se jim ulevilo, když zjistili, že budou spát v jednom pokoji.

Do večeře si mohli v klidu odpočinout a dokonce se vykoupat, protože součástí jejich nového příbytku byla i prostorná koupelna. Čas nemilosrdně utíkal a než jim uschly vlhké vlasy byly vyzvány, aby se dostavily před svůj pokoj, když byly připravené vykoukly na chodbu, kde už na ně čekal jejich doprovod, který se vlastně doteď nepředstavil.