Bloudění

Po delší odmlce jsem splacala takovou zvláštní básničku. Podle mě jde spíš jen o takový výmysl než o rýmování. Trošku si představte co je to bloudit v tmách. Co si o tom myslíte ? Napadlo vás něco, když se ponoříte do sebe. Trošku jsem se inspirovala v Narutovy, ale to snad poznáte.

Mám psát další básničky ? :D ťuk dolu přece jen někdo to třeba ani nebude chtít číst, ale je to krátké.

Na vašem názoru a komentářích mi záleži.

---

Ztrácím se ve svém nitru,

bloudím v tmách.

Konec tunelu je v nedohlednu,

světlo co by mělo vést nikde nespatřím.

Bojím se sama jít v chodbách tajemných.

Jdu už několik dní, bez chvíle oddechu, panikařím.

Volám na celou chodbu, ale jen ozvěna odpovídá.

"Máš problém, jsi ztracená."

Někdo mě chytne za ruku a táhne pryč.

V zakrytých dveřích zarachotí klíč.

Cestu nám ukazuje světlo zářící,

za mnou je jen stín, co se do tmy vytrácí.