Travnatá vesnice 2.část

Tady je další díl snad tam není moc chyb a předem se za ně omlouvám. Je to dávno co jsem tuhle povídku napsala a kontrolovat se mi nechce .D To víte lenoch :D

Co na to říkáte není to až taková hrůza ? Čekám komenty :D

---

Hikaru:

"Moc se omlouvám sestřičko, ale nemohl jsem ho tam nechat jen tak ležet bez pomoci, protože vypadal tak bezbranně a bezradně." Donesli ho opatrně domů a Akira začala ošetřovat zranění, která si způsobil pádem ze stromu. Měl roztržený ret a velkou bouli na hlavě další na co sestřička přišla bylo, že si zlomil nohu a tak nezbývalo nic jiného než ji dát alespoň do dlahy, kterou jsem narychlo vyrobil ze dvou klacíků a roztrhaného prostěradla na proužky, abychom ji mohli pořádně svázat. Pro něj to bylo spíš štěstí, že nedopadl hůř.

Po obvázání všech ran jsme ho uložili na provizorní lůžko blízko ohně, aby mu nebyla zima, kdyby náhodou dostal horečku.

Akira:

"Docela mě vyděsila ta poraněná noha nevím jestli přežije do rána."Říkám právě Hikarovi jak to vypadá s naším hostem a vidím, jak mu začínají stékat slzy smutku po tváři, tak ho jen obejmu a nechám si smáčet tričko od jeho horkých slz, které nejsou k zastavení. Nevím co jiného mu mám k tomu říct, jediná naděje by pro něj byla přivést sem nějakého léčitele, ale od nás z vesnice se nikdo o nic nepokusí, ani ve vlastní rodině natož cizímu člověku pokud to nepovolí ti proradní psi co se zmocnili moci ve vesnici a ukradli náš lék na všechny nemoci kdo ho dostane je druhý den zdraví pokud se mu dá včas než zemře. Od smrti už nepomůže nic. Pokud se někdo z nich dozví, že je tady ninja z jiné vesnice, tak by ho zajali a vydírali jeho Hokage, aby získali ještě větší moc. Přemýšlím nad tím vším co se dá udělat, ale je to beznadějné a v tom si všimnu, že Hikaru už u mě není, asi jsem se moc zahloubala do svých myšlenek. Najdu ho před domem jak se snaží se s tím srovnat.

Hikaru:

Pořád si opakuji, že to nemůže přeci myslet vážně, jen tak říct možná do rána nevydrží, nemám sílu přijít o někoho dalšího, i když ho neznám, stejně mě to bolí.

"Nedá se mu nějak pomoct ? Třeba za někým dojít a nebo něco udělat?" Sestra jen zavrtí hlavou v zápornou odpověď. Jdu si k němu sednout a dávat mu na čelo studené obklady nic jiného se dělat nedá, když to potvrdila i Akira tak musím jen věřit, že se z toho nějak dostane sám. Otřu mu obličej od hlíny a snažím se mu vysušit vlasy, už chci od něj odejít a cítím, že mě někdo chytil za ruku. "To přece nemůže být pravda Akiro!!"

"Pojď sem rychle!"

Zůstala jsem stát před domem, abych se porozhlédla, co ta přeháňka způsobila v našem okolí za škody, když v tom slyším, jak na mě volá bráška. Honem se běžím podívat co se mu stalo a zůstanu zaraženě stát ve dveřích. Hikaru stojí nad tím klukem a ten ho pevně drží za ruku, jako kdyby chtěl aby u něj zůstal. "Sedni si k němu a mluv s ním třeba tě v tom komatu slyší a nechce, aby jsi odešel". Sama se divím, že je schopný v tomhle stavu zvednout ruku, ale dělá to asi podvědomě.

Naruto:

Nevím co se to semnou děje, ale vůbec necítím svoje tělo a nic nevidím je tady tma.

Naruto začne někde poblíž slyšet téct vodu, která naráží do nějaké věci a pak jednotlivé kapičky cinkají o podlahu.

Přede mnou se najednou objeví cesta, tak se vydám po ní a dojdu do velké místnosti, kterou dobře znám. Na zdech jsou jen dvě pochodně a o kus dál velká cela, kde je uvězněná démonická liška, kterou mám zapečetěnou v sobě. Nechápu co se mi mohlo stát, protože jsem se dostanu jen v případě ohrožení života. Jdu blíž ke kleci s pečetí a jediné co je slyšet jsou mé kroky, které se rozléhají po celé místnosti. Kolem mě začne stoupat rudá chakra jak se liška probudila, tak o sobě hned dala vědět a v mysli mi ukázala co se stalo.

"Co mám udělat, abych přežil?"

"Musíš mi pro jednou věřit Naruto je to velice důležité, aby si mě poslechl nebo zemřeme oba a to já nechci sice jsem uvězněná v tobě, ale i tak máme určité pouto mezi sebou a měli bychom spolupracovat jinak se ti nikdy nepodvolím!"

Dívám se do očí mého jinchuurika a vidím v nich strach a váhání možná i opovržení, ale také velikou sílu se nevzdat a stát se tím nejlepším ninjou a Hokagem jakého kdy Listová měla.

Dál ho přemlouvat nemá cenu musí se rozhodnout sám jestli půjde tou správnou cestou.

"Vím jak je to pro tebe těžké se rozhodnout, ale s tím ti nijak nepomůžu je to na tobě."

Začínám se strachovat jestli se stihne rozhodnout včas, moc času už nám nezbývá……

Muhaha :D Tak co myslíte. Nebude Naruto dlouho váhat? Chudák liška jak ho má ukecat, aby jí konečně věřil hmm to si počkejte do dalšího dílu víc neprozradím :D