Kouzla a čáry 39.díl konec

Fakt, opravdu a skutečně jste se konečně ode mě dočkali posledního dílu :D Víc jich nebude a vrhnu se na další rozpracovanou povídku. Doufám, že se vám moje blbé příběhy aspoň trochu líbí :D

Píšte do komentů, kterou mám dokončit dřív Domov II nebo Tajemnou vesnici ???

Doufám, že nebude moc pozdě. Strachoval se Des a rychle doběhnul na místo, kde Naruta viděl naposledy. Před ním se rozkládalo pět různých chodeb. Trochu zaváhal, ale pak uviděl matné světlo na konci jednoho na levé straně. Okamžitě se rozběhl tím směrem. "NARUTOOOOO!" Zařval a snažil se dostat co nejblíže k průsvitné siluetě, která se natahovala k zvoucímu světlu. Na poslední chvíli se Narutův duch otočil, než ho to začalo vtahovat dovnitř. Des ho chytl za malíček a nehodlal ho pustit.

---

Narutova zvědavost nakouknout do neznáma byla silnější, a tak se aspoň ohlédl kam se to měl dostat. Přes oslňující světlo nebylo moc vidět, ale když si trochu zvyknul zahlédl postavu, která se hodně podobala Kakashimu. Mával mu na rozloučenou. Naruto chtěl brečet, ale jako duch toho nebyl schopen poznal, že do tohoto světa ještě nepatří. Natáhl se blíž k Desovi a chytl se jeho nabízené ruky.

To bylo o fous oddychl si Des a rovnou Narutova ducha stáhl do jeho těla a sám se vrátil na své místo kam patřil. Byl šťastný, že se všechno podařilo. Naruto se uvelebil ve svém těle a cítil ohromnou bolest a zranění, o kterých doteď neměl ani tušení. Des ho trochu uklidnil a začali léčit společnou mocí jeho tělo. Vyspravili to nejhlavnější, škrábance a odřeniny nechali Naruto se i bez jeho pomoci léčil neuvěřitelně rychle. Ještě zbývalo najít Sasukeho.

Jeho stav byl takřka kritický, když ho Naruto našel. Neváhal ani chvilku a nahmatal lahvičku, kterou dostal kdysi od Kakashiho ještě před tím, než se objevil Sasuke u nich doma. Dobře ji až doteď opatroval, ale nastal ten správný čas odzátkovat malou tmavou lahvičku s úzkým hrdlem. Dobře si pamatoval co mu tenkrát Kakashi řekl. Mohl jí použít pouze jednou. Opatrně ji přiložil k jeho ústům a sledoval jak pomalu upíjí obsah až do dna. Moc toho tam nebylo, ale efekt se dostavil takřka hned. Sasuke zezelenal a jeho zranění se okamžitě zavřela a zacelila. Bylo to jako by se nikdy předtím nezranil ani si nepopálil ruce od pekelné brány, když bylo vše v pořádku vrátila se mu původní bělá barva do tváří. Protáhl se a zjistil, že jeho tělo je plné síly nejenže se mu vše zhojilo, ale ani necítil žádnou únavu a zásoba magie byla opět obnovena.

Oba se vyhrabali z potrubí pod zámkem a vystoupali do nejvyšší věže. Rozhlédli se po svém panství, které jim Kakashi odkázal a zadívali se na nebe zahalené tmou noci. V dálce se zaleskla hvězda něco jim našeptávalo, že Kakashi je stále poblíž a dává na ně pozor. Vzpomněli si na osud, který jim předurčil. Čekalo je ještě hodně práce a učení, než si budou moct vydechnout. Orochimaru byl sice poražen, ale místo něj se může kdykoliv objevit někdo další a třeba silnější než byl on. Kakashi měl pravdu Naruto a Sasuke tvořili něco co se v době kouzelníku ještě nestalo, ale na jedno zapoměl. Oni byli ve skutečnosti tři. Des se stal jejich bratrem, který pomohl v nouzi nejvyšší. Jako dobrý duch ohně je ochraňoval a jednoho dne si uvědomil co pro ty dva doopravdy znamená.

V ten den kdy vystavěli na zahradě Kakashiho pomník se něco změnilo. Des naslouchal pocitům svých takřka bratrů a zažehl se v něm obrovský zmatek. Ještě nikdy se nebál, protože vše znal od svých předků, ale o tomhle nebyla nikde ani vzpomínka. Oba poznali, že s Desem není něco v pořádku, jejich pocity a myšlenky byli už tak úzce propojené, že doslova prožívali jeho změnové pochody. Cítili jeho strach a obavy. Najednou se jejich pouto tří přerušilo. Zavládl zmatek myslí, nemohli vůbec vycítit Dese, ať se snažili sebevíc. Jeho duch se vytratil stejně rychle jako se objevil poprvé. Už si mysleli, že se budou muset rozloučit s dalším členem rodiny, když se před nimi začalo cosi formovat. Uviděli nejdřív obrys postavy, která se formovala do lidské podoby. Okolo se zvedl vítr a podněcoval tvorbu tkáně a kostí jako by každou částečku těla přinesl z neznáma a mocným fouknutím sestavoval dohromady jako kus skládačky. Před Sasukem a Narutem stál kluk v jejich věku se zlatočernýma očima. "Já mám svoje tělo." Podle hlasu ho hned poznali. Bylo to krásné přivítání do nového světa s hmotným tělem a rodinou, kterou si vždycky přáli. Jejich pouto se tímto okamžikem ještě prohloubilo a nemělo nikde ani mezírku.

Moc tří přicházela střeste se vy, kdož chcete narušit rovnováhu ve světě kouzel.

********** KONEC :D