Prasklina

Ahojte takže konečně se dostávám k tomu, abych sem něco hodila. Koukala jsem, že mimo Wek mi nikdo nepsal to je ostuda čekala jsem aspoň nějaký dotaz do hry. No nic dávám sem jednu báseň co mě napadla na výletě snad jí trochu pochopíte. Trochu napovím, i když někoho proklínáte nechcete být sami a proto zrovna tohle. Je to takové nepřehledné řekla bych, že to ani moc nedává dohromady sled událostí trochu popřemýšlejte. Později přidám i obrázek jednoho květu, který jsem nakreslila.

ťuk :)

---

Prasklina

Tento sen se mi často zdá,

o smutné skále co uprostřed lucernu má,

trochu světla dovnitř dá,

však je to jako když slunce zapadá.

Uvnitř skály je malá prasklina,

ta tam den po dni vzduch dodává,

smutek pro skálu tím pak končívá,

protože tam začala růst malá rostlina.

Rostla víc a víc, až dostala se pryč,

uviděla svět, co okouzlil jí hned,

ale její čas se naplnil právě teď,

byl to pro ní rychlí sled.

Zrovna, když v tuhle dobu zaniká,

na opuštěnou skálu uvízla jí vzpomínka,

když poslední květ jí akorát uvadá,

v kořenech cítí jak jí skála proklíná.

Skála uzavřela svůj vchod tajemný,

nikdo jí nebude rušit ani pod zemí,

zavřela se ve svém tmavém sklepení,

kde opatruje poslední kousek z rostliny.

Světlo za smutek se znovu prostřídá,

ve skále rozkvétá květina.