Tajemná vesnice 20.díl

Tři mladé kunoichi z toho jedna byla bledá a nevypadá, že by jí bylo nějak dobře. Její zrzavé vlasy vlály, i když se nehnul ani lísteček. Divná holka usoudil a zaměřil se na vílu. Aspoň mu tak připadala. Její nabělalé vlasy a skoro bílá pleť tvořily bájné vílí stvoření, které na sebe poutalo, až příliš pozornosti a vyvolávalo pocit štěstí i on měl nutkání prohlédnout si jí blíž, ale na to nebyl správný okamžik. Poslední stála v zorném poli trochu stranou jako by chystala něco co ještě nikdo neviděl, ale nedalo se to odhadnout. Hlavní pro Xanua bylo získat, to pro co přišel ostatní nebyli překážkou.

---

"Starče kde je svitek ?" Podíval jsem se na něj zpříma nemělo cenu se snažit nějak kličkovat, protože on jediný věděl co jsem zač. Ostatní už dávno zapoměli kým kdysi byl a jak lpěl na své vesnici. Dnes to pro něj byla spíš překážka. "Nebudu tě nijak přemlouvat to by bylo zbytečné. Pořád jsi součástí naší vesnice a já věřím, že se jednoho dne přidáš zase k nám." Po těchto slovech se Xanu přestal zajímat o zjizveného muže a jeho skupinu. "Tak tohle mě rozesmálo dobře víš, že nesnáším celou Tajemnou vesnici do morku kostí." Z úsměvu se mi pokřivila tvář do drzého úšklebku. Přesně jak jsem si to představoval po celou tu dobu. Nastal čas, abych jim vše stonásobně oplatil. "Tohle byla tvoje poslední šance jak se vrátit nechceš si to ještě rozmyslet? Pokud se vrátíš budu tě sám učit." Trval si na svém děda a nehodlal se pohnout. Jeho neústupnost čišela z celého držení těla. Teprve v tuhle chvíli si Lisa a její kamarádky uvědomili, že to není jen stařec v otrhaných šatech. Jeho síla byla takřka hmatatelná a dávala o sobě vědět širokému okolí. Chvíli hladila jako kdyby si oťukávala prostředí a pak udeřila mrazivá energie, která způsobovala mravenčení celého těla.

Mayu se rychle oklepala a nevěřila, že někdo s takovou mocí existuje. Nikdy nepocítila tak zvláštní pocit, kdy si nebyla jistá jestli je ona sama dost silná. Sama nemohla uvěřit tomu poznání, ale také si uvědomila, že její moc nebyla ještě plně aktivována. Ještě chvilku a bude moct spustit techniku, která potřebuje dost času. Pokud se situace nezlepší tak ho, alespoň uvězní ve své genjutsu. Její oči stále kontrolovali běh chakry Lisy. Její stav se stále zhoršoval a nemohla přijít na to co se s ní dělo. Tahle situace se jí nelíbila potřebovali by se dostat na ošetřovnu, kde by jí Suri prohlédla a zjistila by příčinu. Takhle není šance, že by se odsud jen tak hned mohli dostat.

Něco není v pořádku moje tělo se celé klepe a neposlouchá. Přestaň si se mnou hrát a už to konečně ukonči. Poroučela v myšlenkách svému neštěstí a společnému osudu. Tohle je horší než peklo, už to dlouho nevydržím. Probírala se ve své hlavě různými cestičkami, až narazila na zhoubu, která jí sužovala. Prosím já už nechci. Škemrala ve svém nitru tak usilovně, ale odpovědi se tentokrát nedočkala. "Já už nechciiii." Ani si neuvědomila, že mluví nahlas a všichni se na ní dívají.

Její tvář se stáhla v reakci na bolest, kterou prožívala hluboko uvnitř. Tělo ochabovalo, síla odcházela, až se sesunula ke straně. Mayu k Lise přiběhla a pohotově jí chytila dřív než spadla na zem. Suri se hned přidala a společně Lisu podpírali. Její tělo zůstalo bezvládně vyset v jejich nastavených rukou. "Odneste jí dřív než zemře." Křikl stařec a už dával pokyn lékařským ninjum. "Počkejte já se na ní podívám." Vykřikl Xanu a nechal všechny za sebou jak rychle se přiblížil k nemocné Lise. Její vlasy stále vlály, i když se nemohla sama pohnout. Ten démon zatím vyhrával.

"Myslete si o mě co chcete, ale já nejsem ten špatný." Prohlásil a čekal jestli mu budou věřit.

"Jsem Suri." Představila se víla a položila Lisu na zem na znamení, že mu důvěřuje. Mayu nevěděla co si má myslet, ale pokud to Suri myslí vážně tak to je co říct. Uhnula stranou, aby se k Lise mohl víc dostat. Zbylé jednotky byli stále ve střehu jen stařec sklopil pohled na pomalu oddechující Lisu a svolil.

Xanu si musel pospíšit nebo by mohlo být taky pozdě.