stín

STÍN

Měsíc stoupá k hvězdám výš a výš,

zatím co ty v posteli tvrdě spíš,

už nikdy mě nespatříš prostě neuvidíš,

protože mi tu zradu neodpustíš.

Hledám na to slova zapomenutá, která odpouští,

místo toho mě z okovů moci propouští,

dnem i noci hledám otazníky na poušti,

moje vina se pomaloučku rozpouští.

Spoušť zbraně mě do pekel provází,

teprve teď mi tvoje slova dochází,

v nebi se beze mě prochází,

zatím co neví odkud vlastně pochází.

Na cestě osudu se setkáme,

protože se i po smrti hledáme.