Tajemná vesnice 21.díl
Tajemná vesnice 21.díl
Podíval se Lise do očí, které zračily prožívanou bolest a utrpení. Navenek se zdála být v pořádku a tak usoudil, že problém bude ukryt někde hluboko v ní. Pohotově zmáčknul body na rukou, které jí odblokovaly bolest a snížily třes těla. Byla na pokraji zhroucení, ale stále byla sužována. Xanu se opatrně dotkl jejího čela. Nechtěl, aby tím tlakem zhoršil její stav, už takhle se divil tomu co vydržela. Křeče trochu povolily a nechaly Lisu volněji dýchat. Tělo se zklidnilo a dopřávalo Lise trochu oddechu. Nechtěla prožívat stále dokola něco tak strašného. Tyhle stavy jí způsobovaly pocit strachu a úzkosti nikdy nevěděla, kdy se vrátí tento stav znovu. Dnes to bylo ještě horší než kdy předtím. Nemohla se ani pohnout a její vláda nad tělem každou minutou slábla. Síla se ztrácela společně s pevným krokem. Tohle vypadalo na poslední den, který stráví s týmem. Ani si nevšimla, že se nad ní sklání někdo jiný.
Xanu nedbal na pohledy ostatních a rychle pátral v zábranách mladé kunoichi. Ten problém musel být někde stranou od všeho ostatního. Přejel její mysl, která se klikatila jako nejasný směr. Její vzpomínky se houpaly podobně jako člun na vodě. Na chvíli se odtrhl. " Jak dlouho to trvá?" Otočil se na zbytek jejího týmu. "Všimla jsem si toho asi před dvěma dny." Prohlásila Mayu a vzala Lisu za ruku. Byla studená a mělce dýchala. Suri se zarazila a chvíli stála jako socha. "Myslím, že to Lisu trápilo ještě dřív než se přidala k naší skupině." Všichni na ní stočili pohled. Xanuovi se při té představě sevřela pěst. "Jestli je to pravda Suri. Mohlo by být pozdě." Na sucho polknul. "Potřebuju víc místa mohli by jsme jí přenést na ošetřovnu tady k tomu nemám vybavení." Tým mediků přispěchal s lehátkem kam Lisu opatrně přendali.
"Nemůžete ho pustit dovnitř. To přece nejde." Zakabonil se velitel zásahu a přešel ke starému klíčníkovy. "Jen ho nech jeho umění může Lise zachránit život. Je dokonce lepší než já kdysi." Stařík se otočil a vešel první, aby mohl aktivovat duhovou bránu. Klíč se v zámku zaleskl a pomalu otočil. Brána se bez skřípotu otevřela, aby mohli medici projít i s lehátkem. Xanu se zastavil těsně před vchodem a sundal si zbraně. Bez slova prošel, aniž by se brána spustila. Ostatní zůstali mimo vesnici na stráži. Vlastně bylo lepší ho vpustit, když svitek byl úplně na jiném místě.
Manu rychle spěchal přímo na ošetřovnu tohle vypadalo, že jeho síla bude také potřeba. Ibiki a zbytek týmu musel počkat venku nebyl povolen vstup pokud se jednalo o takhle závažný případ. Lisa vypadala hrozně bledě a to Mayu se Suri vyděsilo. Nechtěli o ní přijít. "Je silnější než vypadá." Houknul Ibiki a sednul si na připravenou lavici. "Musíme čekat." Kývnul na ně a ukázal na volná místa.
"Xanu počkej na mě." Křičel Manu a rychle vběhnul dovnitř. "Co tu chceš?" Podíval se na něj odměřeně jako by se od mala neznali. "Zkusíme to společně?" Navrhnul Manu a trochu se usmál, už dávno se chtěl usmířit. Xanu byl skoro jako jeho bratr. "V tuhle chvíli to nemá cenu nějak řešit. Pojď mě s ní pomoct." Manu se nenechal dlouho pobízet a pomohl Lisu přenést na operační stůl. "Umej si ruce, ať můžeš pomáhat vyzval ho Xanu a sám se ponořil opět do její mysli. Tentokrát hledal něco určitého vyvolávající úzkost a strach. Sledoval cestu bolesti, která byla tak silně vyznačená jako by ani nic jiného nebylo důležitější. Jeho mysl se napojila hlouběji tam co, už nebylo vidět na krok. Jeho pocity se promíchali do jejích a trpělivě hledaly a slídily ve všech koutech a zákoutích. "Manu jsem moc hluboko můžeš jí trochu přispat nerad bych, aby jí to nějak zasáhlo. V tomhle místě nemůžu být tak opatrný."
Lisa vykřikla, i když byla plně pod kontrolou transu.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)