Tajemná vesnice 23.díl

V minulém díle se Xanu ponořil, až na samí okraj Lisina myšlení a ztrácí nad sebou vládu. Jeho duch putuje po tmavých zákoutí a hledá zlo, které ji sužuje již několik let. Manu hlídá, aby se v pořádku vrátil do svého těla, ale nic není jak se zdá a proto neváhá. Starý rituál vyvolán….

---

Moje ruce se spojily do slzy a tvořily květy rudých máku, které pálily jako rozžhavené uhlíky a rozdíraly mi kůži. Byl to jeden z pradávných obětních rituálu, který nepohlcoval žádnou čakru, ale vyžadoval krevní daň za použití přenosu duše. Manu se nadechl a zkroutil pravou ruku tak, aby se mezi květy na rukou utvořila řada. Bylo namáhavé soustředit se a vyčkávat na aktivaci věčného spánku. Tak jako se zjevovali andělé nebo démoni při posledním snu umírajícím. Mohl jsem vniknout do tohoto drahocenného času a na poslední chvíli vyrvat duši a vrátit jí do těla. Moje energie se shlukovala okolo cesty z vlčích máku a já se mohl aspoň kouskem duše vrhnout do jejich podvědomí.

Připravený svitek jsem potřísnil krví vytékající z popálenin na předloktí a povolil sevření ve tvaru slzy, abych tím započal rituál. Svitek sám osobě nesl moje poselství a přetvářel mojí myšlenku, aby se vrátili než vyprší poslední vteřina, už tak drahoceného času, který docházel.

"Kai aktivace svitku dokončena." Pomalu jsem se sesunul na podlahu. Moje energie byla pryč, už je nemohu déle hlídat. Lisu jsem pozvolna probouzel a doufal, že moje zpráva se před Xanuem ukáže dřív, než Lisa plně nabere vědomí. Cesta pro Xanua by se uzavřela a nemohl by se vrátit.

Čekání bylo nekonečné pomyslel si Ibiki a přejel si dlaní po jizvách na hlavě. Byl ve stresu, i když si to nechtěl přiznat. Takhle dlouho se na operačním lůžku nezdržel ani on a to byl doslova na pár kousku, než ho dali dohromady. Mayu před chvílí usnula vyčerpáním a celou dobu pevně svírala Surinu ruku. Bylo jasné, že jsou obě vyčerpané, ale na Suri nebylo poznat skoro nic jen jemné ťukání prsty o lavici naznačovalo jak na tom je. Skrývala dokonale svoje city pod sněhobílou maskou jemného obličeje víly. Na chodbě začalo blikat výstražné světlo a k operačnímu sálu vystartoval nový tým mediků. "Co se stalo? Co je s Lisou?" Vykřikla Mayu a celá se rozklepala. "Nezdržujte, nechte nás projít." Zmizeli za dveřmi operační místnosti.

Po chvíli na nosítkách přinesli Manua a hned za ním Xanua. "Doktore co se tam stalo?" Vylítl rozrušený Ibiki z lavice a snažil se získat nějaké informace. "My vlastně nevíme dokud se někdo z nich neprobere nebude nic jisté." Ukázal na nosítka, která právě stěhovali na pokoj a další donesli Lisu. Neměla vůbec barvu ve tvářích jako kdyby zemřela, ale srdce se odmítalo vzdát a stále slabě tlouklo. Přístroje pípaly do rytmu a oznamovaly stav pacienta. Zbytek týmu se průběžně střídal a hlídal Lisu nepřetržitě dnem i nocí, ale stále se neprobouzela.

Manu se probral hned toho večera. Nemohl určit co se uvnitř stalo, ale pevně doufal, že to Xanu stihl včas. Jediný kdo mohl vědět co se stalo se ještě neprobral. Manu si začínal dělat starosti.

Trochu krátky díl to je tím, že nekomentite :D

Co myslíte probere se Xanu ? Aco chudáček Lisa našel co hledal nebo to nestihl.