Tajemná vesnice 24.díl

Lisa a Xanu se ještě neprobrali co se vůbec odehrálo v době, kdy Manu vyčerpal všechnu svou sílu? Jak to vlastně skončí? Manu si není jistý jestli se proberou. Zbytek týmu bedlivě střeží Lisino lůžko. Tajemná vesnice čeká na přečtení.

Tato povídka, už se blíží ke svému konci doufám, že se bude líbit, až do samého konce nad kterým se ještě rozhoduji. Hned pak se pustím do nové povídky něco k ní už mám :D

---

"No tak prober se tohle nám nemůžeš dělat." Mayu držela Lisinu ruku a stále na ní mluvila. Nepřestávala, i když si nebyla jistá jestli jí slyší. "Mayu myslím, že je to zbytečný, buď se probere nebo ne." Shrnula Suri fakta a posadila se na jednu z vrzajících židlí. "Jak můžeš bejt tak bezcitná!" Zařvala na ní a pozornost věnovala jen Lise a její pobledlé tváři.

Někdo na mě volal uvědomovala si Lisa a ztěžka se pokoušela nadechnout. Bylo to jako se snažit sundat z prsou těžké balvany, ale vzduch se do plic skoro nedostal. Já to dlouho nevydržím pomyslela si a znovu se snažila o totéž. Něco se změnilo? Někdo je tady se mnou a uvolňuje mi dýchací cesty. Tlak se trochu zmírnil a já se mohla nadechnout. Kdo je to? Vyptávala jsem se svých myšlenek a pomalu se uklidňovala. Tlukot srdce se zmírnil k normálu a moje bolest ustoupila. Nechápala jsem co se děje, jen zaslechla uklidňující šepot, který se ztrácel ve tmě. Myšlenky se mi opět seskupovaly a začaly dávat smysl, jakoby se to zlo ve mně trochu zmenšilo.

Vyznačená cesta bolesti zavedla Xanua, až na samí okraj tmy. V tápání duší se takhle daleko ještě neodvážil. Na tom místě nebyla ani památka po nějakém citu bolesti nebo utrpení vše se ztrácelo v chaosu tmavých zákoutí a skrývalo svou identitu. Doufal, že se mu podaří najít to co potřebuje včas. Potřeboval brzo vypadnout dost na tom, že je tak daleko a skoro nic nevnímá. Jeho samotná duše ztratila pouto s vlastním tělem. Každým další krokem nebo odbočkou v Lisině hlavě se sám potápěl do nicoty. Kdo byl a proč je tady? Tohle si musel stále opakovat jinak by se nemohl vrátit zpátky. V jednu chvíli se dotkl samého dna svého limitu. Tohle jediné si uvědomil, než nad sebou zlomil pomyslnou hůl. V ten okamžik, už si nepamatoval co tady pohledával. Plul si nezávazně nějakými hnusnými vzpomínkami, které mu byli ukradené. Vůbec neřešil kam jde a kudy jeho technika dosáhla absolutního vyčerpání a vlákno s vlastním podvědomím se přetrhlo jako natáhnutá struna, která už déle vydržet nemohla. Nastalo naprosté ticho pro osamělou duši.

Cesta se uzavřela, už následovalo jen bloudění bez konce. Xanu byl uvězněný a sám se ven nemohl dostat. Jeho tělo začínalo chladnout jeho síla mizela stejně tak jako technika přenosu mysli, až se nakonec vytratila. Manu si všiml, že se Xanuovo tělo začíná hroutit a tak ho ještě stihnul zachytit těsně před tím, než by dopadl na stolek s nástroji. Opřel ho opatrně o zeď a rychle se rozhodoval.

Něco se muselo stát. Lisa je čím dál víc bledá a Xanu právě ztratil vědomí. Budu to muset aktivovat co nejdřív, než bude pozdě. Bleskově se rozhodl a započal rituál krevní oběti. Po aktivování se Manu cítil dost oslabeně a proto se sesunul k zemi. Doufal, že to stihnul včas. Nevěděl jestli to Xanu stihnul, ale aspoň chtěl zachránit jeho. Minuty uběhly a přenos zprávy byl dokončen. Manu padl na zem hned vedle opřeného Xanua. "Prosím ať jsou v pořádku." Řekl vysíleně a zmáčkl pohotovostní signál pro přivolání dalších mediků.

Xanu se pouštěl stále hlouběji, už nevnímal nic co by ho mohlo vrátit nebo vzpamatovat, když se vedle něj zhmotnil Manu.