Zašlé svitky týmu 7.- ... 5.kapča

Noooo jak jsem slíbila další díl právě teď v přímém přenosu, ale kuš tady nejsme v rádiu :D

Tak mazejte číst a komentit nebo příští díl bude za hodně dlouho :D

Vířivý zvuk mi rezonoval v uších. Pohltila mě tma, kde nebylo úniku ani klidu. Bylo to zvláštní jak přicházely nové a nepoznané vzpomínky a zabíraly místo v mém životě. Tolik se toho stihlo změnit za ty roky mojí nevědomosti. Pomalu jsem začal chápat jak to celé do sebe zapadá. Můj život se od tohoto okamžiku celý mění a převrací naruby. Co bylo kdysi zapomenuto stávalo se mou součástí. To byla má minulost, teď přichází budoucnost, která otevře nové možnosti. Bylo to neskutečné, až do posledního střípku z dávné doby, kdy jsem byl kdysi ninjou jedné vesnice.

---

Tohle se vážně děje nemůže to být jen sen. Pootevřel jsem oči a zaměřil se na poslední slova ve svitku. Dneškem se vrací tvá minulost, ale už nenapsal, že se z toho skoro zbláznil. Promnul jsem si spánky, které bolely jako bych do nich mlátil učebnicí. Potřeboval jsem si odpočinout. Svitek jsem skopl z postele a zahrabal se do peřin. Ráno bude moudřejší večera jak říkával můj děda.

Připadalo mi, že spím teprve pár minut, ale hodiny na nočním stolku mě přesvědčily o opaku. Jedenáct to už je skoro čas oběda. Rychle jsem vstal a opláchl se. Čekal jsem, kdy do pokoje vtrhne máma a vytáhne mě do kuchyně, ale všude byl klid jako před bouří. Opatrně vykouknu z pokoje. Měl bych bejt opatrnější pomyslel jsem si a kráčel ke stolu, kde byl přikrytý hrnec s jídlem a vzkaz, že šli k naléhavému případu a vrátí se pozdě v noci. Hlad mě donutil jíst, i když jsem se na to necítil po včerejším zážitku. Tupé tepání v hlavě nepřestávalo rušit ticho domu. Bylo to dost stresující. Po jídle jsem se chtěl vrátit do pokoje, ale nějak se moje kroky zastavily v polovině chodby. Co se to se mnou děje, po tom všem co jsem viděl bych řekl, že budu odvážnější a místo toho bych ty svitky nejradši zas zakopal. Opravdu je to můj osud? Uvažoval jsem a znovu se dal do pohybu blíž ke svému pokoji. Tentokrát nebylo vůbec jednoduché dát ruku na kliku a otevřít dveře jako tomu bylo doteď.

Měl bych se dát dohromady. Povzbuzoval jsem svojí osobnost a prostě do dveří kopnul, až se rozlétly na kousky. Co to? Zíral jsem na roztříštěné dveře od pokoje a nestačil se divit. Dům byl tišší než jindy, ale já cítil něčí přítomnost, když se náhle ozvalo. Příjmy svůj osud a sílu, která ti byla dána. Vyděsil jsem se k smrti a upaloval naproti k Jinkovi.

Už jsem šahal na zvonek, když sem si přemílal co se právě stalo. Rozběhl jsem se zpátky domů. Jak bych mu to vlastně vysvětlil? To bych tam jako s čista jasna nakráčel a vyžbleptnul, že jsem si zdemoloval dveře. Ještě kdybych se zmínil, že jsem doma sám a slyším hlasy asi by rovnou vytočil číslo do blázince. Horká hlavo přemýšlej!! Ještě jedna taková volovina a můžeš si blázinec zavolat sám. Napomínal jsem se a posbíral zbytek odvahy, abych vůbec mohl nakouknout do dalšího svitku. První co musím udělat je smotat ten první, aby se mi tady nepletl. Kouknu vedle postele a tam byl kompletně smotaný a nově zapečetěný první svitek. Jak se to. Kdy se to. Mozek hlásil totální výpadek.

No to je fuk. Sebral jsem ho a uložil k ostatním a místo něj vytáhl svitek s označením dva. Tenhle měl jiný papír to jsem si všiml hned jak jsem ho sevřel v rukou. Byl mnohem větší a místo jedné pečetě měl tři. Na každé bylo něco napsáno. Dalo mi to zabrat takový titěrný písmenka sem snad ještě neviděl. Nakonec mi pomohla všestranná lupa.

Stálo tam: Věřit.

Pečeť držela jako by byla přikovaná. Další věc, kterou jsem nechápal u prvního svitku to šlo tak lehko. To slovo tam nebude asi jen tak na ozdobu. Došlo mi to ve stejný okamžik. Kakashi mi o tom vlastně psal musíš mi věřit, abys dokázal otevřít druhý svitek s mocnou sílou, kterou jsem do něj uschoval.

Tak co myslíte bude věřit sám v sebe, že on je právě ten kdo má takovou moc? Aco jeho kamarád nezavolá na něj blázinec :D až mu to řekne ? Hm :D

Podle toho jaký bude ohlas a jestli budou komenty napíšu další díl :D