Škola pro chytráky 1.díl

Právě začínáme. To je zas začátek článku jak víno :D Dneska jsem první dil poupravila doškrtala ty nejhorší chybky. Nom dá se to docela i číst což se divím. :D

Školní tašku jsem hodila v pokoji do kouta a radovala se, že to byl poslední den v téhle pakárně, v který se už opravdu nedalo vydržet. Hupla jsem na postel a na kolena si dala noťák a hned zmáčkla tlačítko pro zapnutí, chvíli jsem počkala než plně naběhne a přihlásila se na skype. Na liště vyskočili dvě jména co byli zrovna online. Připojila jsem se do místnosti, kde už obě zmiňované čekali jen na mě.

---

Hinata: Ahoj :)

Sakura: No konečně už jsme si mysleli, že dneska zůstaneš offline.

Akina: Ale už jsem tady, jen jsem se zdržela ve škole.

Sakura: Ani nemluv, sem byla dneska zkoušená!!

Hinata: Hi Hi :D

Akina: Čemu se směješ Hin?

Hinata: Já vím jak dopadla :)

Sakura: Počkej s tebou si to vyřídím zítra.

Akina: Tak jí nech a co jsi dostala ?

Sakura: To nejhorší co se dalo!

Akina: To máš s toho, že pořád vejráš po třídě a pokukuješ po. Jak, že se jmenuje?

Sakura: Uchiha Sasuke. Nejhezčí kluk ve třídě, ani předseda není tak cool.

Hinata: Kdepak uhm. Naruto je hezčí.

Akina : Teď mě z vás klepne, vy jste se obě zabouchli, až po uši.

Začali naskakovat od obou samé zamilované smajlíky.

Akina: To by snad stačilo ne? :D Mám pro vás překvapení.

Sakura: Co že máš, rychle to vyklop, jestli mi to neřekneš, tak až příště přijedeš do Listové na prázdniny dostaneš pár pěsťovek.

Akina: Offline……

Hinata: Vidíš radši odešla, asi se naštvala.

Sakura: To já jsem taky naštvaná, ta to schytá, až jí uvidím.

Sakura: Offline……….

Hinata: A co bude se mnou ?

Hinata:Offline….

"Aki pospěš si nebo si budeš balit ještě za týden!" Hromovala mamka a přitom odnášela po schodech krabici do stěhovacího auta. Akina běhala po pokoji a všechno házela do krabic, neobtěžovala se něco složit a prostě to tam namrskala, když přišla do dveří její máma, zhrozila se. "To snad nemyslíš vážně, víš jak to bude vypadat, až to budeš vybalovat?" Zadívala se na svou mámu a pak jí dala za pravdu. Všechno vyházela zpátky na postel a skládala do úhledných komínků, které se pak snadno dali do krabice a nezabírali fůru místa. Když se chce tak to jde. Pomyslela si Aki. Poslední co zbylo na odnošení bylo připojení k internetu společně s noťákem a sluchátky. Tohle si speciálně dala Aki do auta, aby se to nepoškodilo a dost se s mamkou pohádala, když to nechtěla dát k ostatním věcem. Její pádné argumenty a přesvědčovací metody zazdili jakýkoliv odpor, přeci jen na bývalé škole zastávala funkci zástupkyně předsedy a tak si věci naskládala na zadní sedadlo automobilu. Mamka už nic nenamítala, jen ještě jednou prošla celý byt a podívala se snad do všech šuplíků a přihrádek, jestli nic nezapomněly.

Obě se rozloučily z bytem a městu naposledy zamávaly z horního patra bytu, byl čas jet dál, jenže tahle jejich stanice zastávek bude už konečně poslední. Obě se těšily na to, že je to naposledy kdy se stěhují. Tolik různých míst za poslední dva roky nevystřídal snad nikdo. Klíče předaly domovníkovy a před panelovým domem na ně čekal stěhovací vůz. "Tak kam to bude paninko a pojedete před námi nebo se radši budete držet v zadu?" Ptal se jeden ze stěhováků, ty chlapy vypadali jako hory svalů, až by se jich každý bál, ale Aki ta se nelekla snad ničeho a tak řekla. "Směr Listová vesnice a pojedeme za vámi, mamka tam ještě nebyla, takže nezná cestu." Zašklebila se na ně a odpochodovala si sednout do auta, její máma tam ještě zkoprněle stála a snažila se pobrat všechny informace.

"Tak mami jedeme nebo nám ujedou." Křikla Akina a teprve pak se její mamka pohnula a nasedla do auta za ní. Nastartovala a jela za stěhovacím vozem, který už byl pěkný kousek před nimi.

Aki se usmívala, když byly za městečkem kde doteď bydlely. Tolik se těšila na své kamarádky horší to bude se školou. Jak mě tam příjmou? Nemám zrovna pěkný doporučení. Taky jsem nemusela na předsedu vychrstnou kýbl s barvou, když jsem odcházela. Ten zmetek za to stál, aspoň si dá pozor. No já už si nějak poradím a kdyby něco ještě pořád se umím bránit přesně jak mě to děda učil. Protáhla se na sedadle jako kočka čekající na smetanu.

První díl by byl snad hotový musíte počkat, až se děj trochu rozjede. Mno snad se celkově bude líbit. Brzo přibude díl Zašlých svitků těšte se :)