Škola pro chytráky 3.díl
Kdo se těšil ? Žádná sláva to zatím neni :)
Já se k tomu počítači prostě musím dostat stůj co stůj. Otevřela jsem okno a pomalu a hlavně potichu lezla ven. Pogratulovala jsem si k takovému skvělému nápadu a chytla se okapové trubky, která vedla hned vedle okna. To by šlo zaradovala jsem se a slezla o kousíček níž. Okap nebyl zrovna nejnovější a začal se lámat.
A to sem se chtěla do auta proplížit neslyšně, tohle musí byt slyšet až v druhé ulici. Okap zapištěl a zavrzal jak při posledním tažení. Zatraceně a co mám jako teď dělat, ten okap nevydrží věčně, už bych si mohla zapamatovat, že některý věci pode mnou rupnou. Naposledy to byla suchá větev, když sem honila dědu po stromech na svůj věk je to skvělý stařík. No tak zpátky k tomu okapu dlouho už se neudržím. Přemejšlej, mysli, přece nespadnu. "Co to tam vyvádíš, počkej přinesu žebřík." Křikl na mě nějaký kluk od sousedu. Měl pokoj přímo naproti mému a teď na mě koukal z okna. Kdo to vlastně je? Příjde mi nějaký povědomí, ale odkud, přitom bych řekla, že jsem se s ním nikdy nepotkala.
Prsty mi klouzaly po okapu a já věděla, že každou chvíli spadnu. Z mích úvah mě vytrhl přistavený žebřík těsně u mě. Na poslední chvíli jsem se chytila naštěstí hned na poprvé a opatrně slezla, až na zem. "Díky." Víc jsem se o něj nezajímala, poděkovala a běžela k autu pro noťák. Jak jsem si myslela je zamčeno, máma byla opět důkladná a aby toho nebylo málo opírala se venku o dveře a čekala odkud vylezu. " No to je dost, už jsem po tobě chtěla vyhlásit pátrání, ještě máš co na práci." Na to, že je mamka jen obyčejná ženská z vesnice má grády, proto si jí asi táta vzal, byl to jeden z ninju co chránil Listovou, když byl vyslán na těžkou misi jako jediný ze skupiny se nevrátil, ale zachránil tím všechny ostatní, pak jsme se odtud odstěhovaly, protože ve vesnici byl vyhlášen stav ohrožení a moje mamka se o mě bála to mi byl jeden rok a já si nic z toho nepamatuju. Jen z vyprávění od dědy jsem pochopila co se tehdy stalo. Kluk se mezitím někam vypařil a mamka zalezla zpátky do domu a nechala otevřené hlavní dveře.
Jako blbec jsem šla za ní, protože dobře vím co musím udělat proto, abych dostala svůj počítač. Aki se rychlím krokem dostala po schodech do svého pokoje a bleskurychle začala uklízet všechny věci na místo. Oblečení dala do prostorné komody a učení do stolu, na kterém bude později trůnit její počítač. Na kluka co jí pomohl v nouzi nejvyšší, už si ani nevzpomněla, takže se po pokoji pohybovala nenuceně a přitom všechno dávala na svá místa, tak jak si to rozhodla už doma. Některé věci dala do těch stejných skříněk, které si sebou přivezla a na jiné jako knížky měla teď dokonce v pokoji malou knihovničku.
"Kei nechceš jít pomoct novým sousedkám se stěhováním?" Hulákala na mě moje máma a už podle hlasu jsem odhadl, že je docela dost naštvaná. "Myslím, že nebude potřeba, před chvíli skončily." Křikl jsem na ní dolů, aniž bych spustil oči od protějšího okna. Ta dívka co se právě přistěhovala do Listové vesnice je tak jiná než ty slepice od nás ze třídy, ale jak to můžu vědět vždyť jsem s ní mluvil asi minutu. Dost mě překvapila, už jen tím, že si přede mnou nesedla na zadek jako většina holek na škole. Po pravdě ani nevím co na mě všechny vidí. Je to docela zvláštní pozorovat někoho při práci v domě a nemuset udělat ani krok, její pokoj mám jako na dlani a napůl sklopené žaluzie mě kryjí, takže vidět mě takřka nemůže. Bylo by možný, že se mi právě ona líbí? Přemýšlel jsem a pořád sledoval okno naproti.
Jen jsem si to odkývl a chtěl zůstat sedět jako doposud, když na mě zase volala mamka. "Ty seš to teda chytrák a to si jim nemohl jít pomoct dřív? Co si o nás pomyslí, ani jsme je nepřivítali!" Zhluboka jsem se nadechl a snažil se v klidu odpovědět. " Neboj já už jsem je zdravil." Křikl jsem na mamku a slyšel jí jak přešla do kuchyně. To už vždycky vím, že jí došly slova a bude klid. Otočil jsem se směrem k oknu a viděl, že moje nová sousedka spí na posteli a tvář má natočenou přímo do mého zorného úhlu. Měl jsem šanci si ji prohlédnout. Nebo spíš šmírovat.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)