Škola pro chytráky 5.díl

Po delší chvíli se mi zachtělo trochu psát nakonec tu máte celý díl což se divím. Snad stihnu napsat taky něco vánočního to ještě netuším. Stejně je tu pusto prázdno tak vlastně pro koho bych se s tím psala jedině pro sebe. Něco už mám ve své hlavě je možné, že to stihnu dát na papír a vložit na blog to se ještě uvidí mám toho celkem dost ještě dělat.

Dílek je tady ťuk dolů :

"Dobře mami odhalila si mě nejdřív jsem celej pokoj uklidila a pak jsem usnula no. Klidně si to běž zkontrolovat jestli mě nevěříš." Podívala jsem se na svou dceru, která mě pomalu přerostla o pár centimetrů a uvědomila jsem si, že je nejvyšší čas nechat jí dělat si co chce a věřit jejím slovům.

---

"Dobře jak jsem slíbila tady máš." Podávala Aki klíčky od auta, aby si mohla dojít pro svůj noťák, který byl, až do teď zamčený v autě i s MP3 přehrávačem a pár dalších drobností, které pro ní znamenaly hodně. Stala se na těch věcech závislá, ale kdo by ne, když si tam může popovídat se svými přáteli, ale konečně si s nimi bude moct promluvit i ve škole. Snad si najde dost přátel, kteří jí pomůžou dostat se z ulity, do které se uzavřela. Povzdychla si její mamka a šla si pomalu připravovat postel na spaní ještě jí musela povléct a přinést peřiny. Akina popadla klíče od auta a mazala si rychle pro svoje věci. Takhle pobíhat jsem jí dlouho neviděla a spakovat tolik věci najednou taky ne. Div, že jí to všechno nepopadalo na zem. Od chvíle kdy si Aki odnesla počítač do svého pokoje, už nevystrčila nos, protože potřebovala vyzkoušet jestli všechno funguje jak má a ani se nestihla přihlásit na skype, aby to oznámila kamarádkám. Však se zítra uvidí ve škole.

Byla to asi náhoda, ale budu chodit do stejné školy jako Sakura s Hinatou. Ta myšlenka jí dost potěšila a ani nemohla nedočkavostí usnout, ještě že zítra jde jenom k řediteli pro rozvrh a seznam učebnic.

Dnes je první den, kdy mám jít do nové školy a docela se těším, protože tam chodí Hinata a Sakura moje dvě nejlepší kamarádky, snad je aspoň uvidím a překvapím, pak mě napadlo, že jsem si sebou měla vzít foťák, protože až si mě všimnou budou se určitě tvářit jako když spadly z višně a nebo jinýho stromu. Došla jsem až k pozemku školy, ale vypadalo to spíš jako rozlehlí park, než místo kde by se měla nacházet budova. Cestou jsem se rozhlížela na všechny strany a snažila se neztratit cestu, která se rozbíhala do všech stran. Hotový labyrint pomyslela jsem si a za pár stromy jsem zahlédla kousek budovy školy. Tu cestu si budu muset pamatovat nebo bych zabloudila a přišla na hodinu pozdě, i když mohlo by to mít ze začátku výhodu.

Zmeškat první hodinu, až půjdu zítra do školy to by se asi zapsalo do dějin. Mrkla jsem se na hodinky a přidala do kroku, místo toho, abych přemýšlela o blbostech. V 8 hodin jsem vstoupila na první schod pravou nohou a dopředu si popřála hodně štěstí. Ještě jsem se prohlédla jestli nemám třeba tričko naruby a vyhopkala schody jako malá školačka co jde do první třídy. Když měla vejít zvedl se z nenadání vítr a přifoukl k Akině tak příjemný teplý větřík a pár lístků, které se jí usadily ve vlasech, když je konečně sklepala, vzpomněla si kam to vlastně má jít. Od Hinaty věděla kde mají ředitelnu, protože jednou vyprávěla, že tam musela jít pro nějaké papíry. Aki otevřela hlavní vchodové dveře, za kterými bylo v osm hodin ráno docela rušno, protože si každý dával věci do skříňky a přezouval boty. Proklouzla jsem okolo hloučku nějakých tlachajících slepic o školním fotbalovém mužstvu a nějakém předsedovy jak byl na ní přísný. Dál jsem neposlouchala, protože času jsem měla málo a mířila si to přes dav studentů přímo do ředitelny. Kolem hlavy mi prolétla papírová vlaštovka, které jsem se obratně vyhnula a tak narazila zrovínka do toho hloučku, který jsem před chvíli obešla.

"Kterej debil! Teď, abych si ten účes šla předělat!" Nadávala na celou chodbu až se všichni ostatní otočili a já mezitím bez úrazu prokličkovala až k těm správným dveřím ředitelny.

Aki nám půjde v příštím díle rovnou k řediteli tak, aby ten jeho výslech vůbec přežila :)