Zašlé svitky týmu7 ...10.kapča
Zašlé svitky týmu 7…10.kapča
Vířilo mi v očích. Byl to tak divný pocit jako by se moje tělo po milimetru sestavovalo někde jinde. Bál jsem se otevřít oči, ale nevědět kam sem se dostal bylo snad ještě horší. Pomalu jsem je otevřel. Nejdřív mě oslepilo hrozně ostré světlo, ale po chvilce jsem si zvykl. Nebylo tu nic jen holé zdi. Kam jsem byl vlastně přenesen? Tentokrát mě tyhle otázky moc neděsily. Byl jsem jako vyměněný. Můj strach se vypařil a nahradila ho sebejistota v sebe sama. To mě trochu překvapilo, ale jak bylo vidět asi to bylo mou součástí už kdysi dávno. Cítil jsem se tak zvláštně. Jako bych, až teprve touhle chvíli se stal kompletní a poslední kousek mé osobnosti zacvakl na správné místo. Co se to se mnou děje? Byl bych přísahal, že se takovým nemůžu ani stát, ale můj tajný sen se splnil. Nikdy jsem si nepřipustil tu osudnou věc, která se stávala každou noc, když jsem byl ještě malý.
Kishi se zahloubal do svých vzpomínek a zapoměl proč byl vůbec přenesen na tohle opuštěné místo. Probralo ho až zavolání z vedlejšího pokoje. "Konečně si došel na konec cesty." Kishi se vzpamatoval docela rychle. "Kdo je tady?" Otočil se dokola a za sebou uviděl dveře vedoucí dál. Prošel dveřmi.
"Vítám tě. Čekal jsem na tebe celou věčnost. Kakashi odvedl opravdu dobrou práci." Zadíval se na Kishiho a provrtal ho na skrz. "Tohle je poslední část, kterou musíš projít." Promluvil na mě znovu. Hádal jsem kdo to je, ale podle podobných rysů obličeje a téměř stejné postavy jsem pochopil. "Ty jsi." Určitě je to on. "Ano jsem tvůj předchůdce. Kishi tohle je poslední možnost jak s tebou mluvit. Zbytek chakry před mou smrtí zapečetil Kakashi do svitku, proto se s tebou mohu takto setkat. Víš za tu dobu jsem pochopil, proč nejsem hoden ochraňovat techniky. Ty jsi jiný jsi moje lepší část. Nezkažený ustavičnými misemi a bojem. Válka se na mě podepsala a změnila moje myšlení na vypočítavost a chamtivost vlastnit co nejvíce technik. Z toho důvodu jsem se stal tím nepravým. Tolik jsem chtěl být takový jakým ses stal ty. Doufám, že právě ty Kishi změníš osud, který čekal mě. Smrt se stala vlastně mým vysvobozením z utrpení, které jsem prožíval každou hodinu a minutu ve svém životě. Ty jsi má naděje udělat svět lepším, než byl kdysi. Staň se velkým ochráncem, který nastolí novou dobu. Vím, že to zvládneš lépe, věřím ti víc než sobě. Mohl jsem celý čas sledovat jak rosteš a překvapil si moje očekávání. Dávám ti do rukou odkaz k technikám a zbraň pro ochranu světa."
Neměl jsem šanci cokoliv říct, protože se starý Kishi rozplynul v jemný prach smíchaný s kouřem a pomalu se vypařil. V dlaních se mi zhmotnil meč a svitek bez čísla ani neměl pečeť jako předešlé. Tyto věci nebylo potřeba nějak chránit. Byli určené mě osobně nikoho jiného by nepřijali to mi předali, už jen tím, že jsem je svíral v rukou. Meč začal ožívat. Místo čepele se rozzářilo a dávno zašlí kov se měnil na ručně tepanou nádheru přímo před mýma očima. Byl to skvost s rytinou po celé délce ostří. Na rukojeti a pochvě se zračil znak, který byl i na pečetích u svitků. V ten okamžik jsem pochopil, že jsem dostal to nejcennější po svém předkovi. Zbraň zazářila, když jsem ji uchopil do ruky a přijala mě jako nového majitele. Cítit jak rezonuje a spojuje se s mým vědomím jako by byla živá a měla svůj názor. Pořádně jsem si ji prohlédl a našel co hledal. Na rukojeti byla namotána látka a po jejím sundání sem mohl přečíst další rytinu. "Věřím v sebe a svou cestu." Ta slova mě zahřála u srdce, protože jsem teď dokonale pochopil smysl toho co mě Kakashi celou dobu učil. Byl to moudrý mistr, na kterého nikdy nezapomenu. Z mého obyčejného života se stává něco vyjímečného.
Kishi se probral z rozjímání a zjistil, že místnost kde se nacházel byla pouze v jeho mysli. Hodinky ho přemístili na jeho oblíbené místo, které mu přišlo ještě známější po setkání starého Kishi. Jeho vzpomínky se stali mými tak jako jsem převzal jeho sílu a smysl pro spravedlnost. Moje tělo se stalo kompletním společně se získanou stabilitou a důvěrou.
"Tak tady jsi!!!" Vyštěkl na mě Jink a rovnou tasil meč. Nebyl čas na nějaké úvahy musel jsem se okamžitě vzpamatovat z prožitých vzpomínek. "Jinku já ti nechci ublížit." Místo toho, aby se zastavil po mě máchl mečem.
Příště už asi poslední díl ještě není napsán snad se mi povede :) děkuji za přečtení
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)