Ručičky na hodinách

Hodiny si běží stále dál,

prostě nejdou zastavit,

už to celé nechápu,

času se nelze postavit.

Jen se můžu na správné místo dostavit,

hodiny běží stálé dál,

kolik minut ještě mám,

ve smutku si vteřiny odříkám.

Čas se prostě v jednu chvíli zastavil,

tím mě naprosto odstavil,

tím okamžikem si mě podmanil,

hodiny běží stále dál.

Nikdy ho nezískám, i kdybych chtěl,

čas je totiž rebel.

Nikoho neposlouchá, představa se mi rozpouští,

naděje se k zemi propadá,

poslední květ ještě na chvíli zůstává.

První okvětní plátek, už mě opouští,

další plátek ho sleduje, kam se poděla hrstka naděje,

kdo další bude po tobě,

čas trpělivosti odpouští přitom se chyb na tikajících hodinách dopouští.

Čas je samorost, ale stále ho nemáme dost.