Štěstí na dosah 1/2
Nevím kdy sem přidám druhý díl a nebo jestli nebudou tři :D Opět to nebude s aktivitou lehké předem se omlouvám.
Pokusím se ji sepsat v podobném běhu událostí než se mi ztratila z pc :)
"Pane vstávejte. Jak dlouho budu čekat!!" On snad ještě pořád spí jak ho mám vytáhnout z postele za chvíli je zasedání rady. "No tak vstaňte. Jste jak dítě." Nevím si s ním rady. Ach.. co budu dělat. "Pane Waite!! Žádám vás jako věrný sluha, aby jste se vyhrabal z postele nebo nebo…" Došla mi řeč a tak je to vždycky. Prostě mu nedokážu vynadat. "Same nech mě být dobře víš co se na mě chystá. Ta smůla snad nikdy neskončí nemá to cenu." Tímhle mě dostal. Nemohl jsem ho nijak povzbudit dobře jsem věděl, že na šéfa to nezabere. Vždycky se utápí ve vzpomínkách na svou lásku. I ta mu byla odepřena před drahnou dobou. Byl to pro něj bolestiví zlom a já mu nemohl pomoci. Alespoň bych ho měl podržet v téhle další těžké chvíli.
"Pane jdu si zabalit!!" Prohlásil jsem s ledovou tváří. Nadešel čas, kdy mu musím dát šanci postavit se na vlastní nohy a nebude na to sám. K čemu bych mu tu byl, když se nesnaží ani vstát. "Same co to. To neuděláš. Ještě nikdy si neodešel." Pán se otočil na druhou stranu a naprosto mě ignoroval. On mi nevěřil!! Tiše jsem otevřel dveře a odešel z jeho pokoje. Pán je na tom zle, budu jí muset zavolat. Měl jsem to udělat, už dávno. Tohle úplně mění situaci. Jen abych na ní našel číslo byla to taková zvláštní vizitka kam sem jí jen mohl dát. Po chvíli přemýšlení mě napadlo podívat se přímo do kapsy u saka. Nahmatal jsem lesklý papír, který se v mých rukou zatřpytil. Byl to divný pocit a já v té chvíli věděl, že jiná možnost prostě neexistuje.
Chvěl jsem se po celém těle, když na mě promluvila, nevím jak věděla kdo volá, ale dost mě to překvapilo. Uměla vážně nosit štěstí ? Bylo to pro mě zarážející vůbec se nezeptala na jméno ani adresu. Budu se řídit její instrukci v domě nesmí zůstat žádný personál. Odvolal jsem kuchařku i uklízečku a sám si vzal své malé zavazadlo. Je čas udělat si dvouměsíční dovolenou.
Sam ztěžka odcházel z domu pana Waita. Vlastně to bylo dnes poprvé od doby co se mladý pán ujal našeho domu, ale proti osudu já nepůjdu, i když bych rád zůstal. Zažil s ním několik pádu firmy, kterou spolu vždy postavili na nohy. Nebylo lehké jen tak praštit dveřmi a nechat ho ve velkém zadluženém domě samotného. Sam scházel dlouhé schodiště, když někdo zaklepal na domovní dveře.
Za sklem se zjevovala ženská postava. Nedalo se určit nic bližšího, kvůli rychle se blížící bouřce a rachotu blesků. Jen zvláštní aura byla cítit, až do místnosti. Sam se zhluboka nadechl a otevřel. Přesně jak jsem si myslel. Vydechl v úžasu a nechal jí vstoupit dovnitř. Její kouzlo prosakovalo okolo Sama, až se mu chvílemi rozbušilo srdce. Nebyla ničím zvláštní, ale nesla osud lidí na břemenu tak těžkém, až by pod tou vahou mohla prasknout. Tak křehká a přitom silná, to byly slova, která Sama napadala. Nenápadná žena zmůže tolik dobrého. Opatrně k ní přistoupil a chopil se slova. "Madam je mi ctí vás tu vidět měl bych vám .." Gestem ruky ho rázně umlčela. "Dost nestojím o takové řeči dobře víte jaký je cíl mojí návštěvy. Uvidíme se přesně za dva měsíce dřív nejezděte. Myslím, že za ty roky dřiny si to plně zasloužíte." Její tvář se z pomračeného výrazu změnila na usměvavou. Byla to tak rychlá záměna, až se Sam zalekl. "Co tu ještě děláte máte tam na to krásné počasí." Nechala otevřeno a ukázala na jasnou oblohu. Sam vytřeštil oči, protože prostě nevěřil, že něco takového je možné. Ještě před pár vteřinami byla bouřka. Zvláštní pomyslel si a jako omámeny vyšel konečně ven. Tohle bylo nad jeho chápání a limit. Hodně štěstí mladý pane budu vám držet palce.
"Haló? Pane Waite ?" Vím kde ho najít, ale nechci ho vyděsit. Pobrukovala jsem si a pomalu se blížila k hlavní ložnici pána domu. "Kdo to se k čertu leze?" Zanadával Wait a narovnal se na posteli.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)