Štěstí na dosah 3/3
štěstí na dosah 3/3 Zkusil jsem s ní třást, ale nemělo to smysl, nereagovala. "Štěstěno!!" Musí se přece probrat, vždyť jí ještě před chvíli nic nebylo. Byla bílá jako stěna a její oči byly stále zavřené. Můj mozek se zasekl ve chvíli kdy foukal vítr v podobě šepotu. Byl to snad návrat něčeho co jsem nikdy neměl, ale podvědomě mě to zasáhlo? Sám nevím co se to dělo, ale říkala, že musím věřit na štěstí. Nikdy mi nebylo dopřáno a jestli ona je nositelkou štěstí tak já jí nevěřím. Mozek se mi hnul z místa a udělal kotrmelec. Já nevěřím, nevěřím. Řvalo moje svědomí stále dokola tu osudnou větu. "Štěstěno no tak prober se. Tohle mi nedělej, už jednou jsem si prožil podobný scénář, i když tě znám chvíli nechci, aby okolo mě umírali lidi, které znám byť jen vteřinu. No tak prober se!" Vrazil jsem ji lehkou facku, ale nic se nezměnilo jen měla navíc zarudlou tvář. Asi bych měl zavolat doktora nebo se ještě něco stane, že mě to nenapadlo dřív. Nějaký šestý smysl mě donutil ...