Škola pro chytráky 10.díl

Vůbec se mi nedaří psát tak alespoň něco......... vy mě vážně hrozně moc povzbuzujete (sarkazmus)

Škola pro chytráky 10.díl

Hiro neměl na vybranou, když ho Kei nastrkal na regál knih a díval se na něj planoucíma očima. Myslím, že mám velkej problém. "Keii uklidni se. Víš jak to dopadlo naposled ,když si vyváděl?" Snažil se po dobrém, ale místo toho, aby se vrátil do normálního stavu kdy má oči zelinkavé mu ještě víc zrudly. Aha tak to je v pytli. "Odkud znáš Aki?" Dožadoval se Kei odpovědi a hrdelním hlasem pořád opakoval otázku a bratra zatlačil na regál knih ještě silněji, až cítil jak mu hřbety knih a ostré strany regálu sdírají kůži na zádech. "No přece přes skype. Loni v létě tady byla na prázdninách a tak mi ho dala, abych si mohl občas psát s její kamarádkou z města, která neměla svůj počítač takže ani skype." Vysvětloval rychle Hiro, aby se bratr nerozběsnil. Keiovi oči začali ztrácet tmavě načernalý odstín doutnajícího ohně jak se jeho tělo uklidňovalo až zezelenaly na normální barvu. "Promiň brácho, ale když já…" Nechtěl to ještě nikomu přiznat, ale i tak si to Hiro domyslel. "Vím jak se cítíš taky mám jednu holku rád." Řekl to nahlas a ulevilo se mu. "Ještě nikomu jsem to neřekl Keii, ale myslím, že tobě můžu."

---

Bratrsky se objali a v klidu vyšli z knihovny do obýváku, ale Aki už byla pryč. "Kde je? Já si s ní chtěl dneska promluvit." Smutně koukal na prázdný gauč a svěsil hlavu. "Je vidět, že seš mimo. Poslouchal si vůbec mámu?" Ptal se Hiro svého bratra. " Jedním uchem." Přiznal se Kei a trochu se usmál. "Aha tak to ti oznamuju, že dneska spíš u mě v pokoji na zemi." Rozesmál se Hiro, když viděl nechápající výraz Keiovi tváře. "Aki tady dnes přespí i s maminkou, a protože ty máš velkou postel spí u tebe v pokoji." Vysvětloval svému nadutému bratříčkovy a celou cestu do pokoje se smál.

"To jako fakt? A proč nespí doma?" Vyptával se Kei, když byl u bratra v pokoji. Rozhlédnul se a dočista tuhle místnost nepoznával. Nejdřív byli s Hirem v jednom pokoji, ale jak rostli bylo pro oba potřeba čím dál víc místa a trocha soukromí. Nakonec se rodiče rozhodli uvolnit jednu menší pracovnu. Velký stůl a tátovy papíry se strčili do knihovny kde i teď bylo spousta místa.

Brácha se nahrnul do skoro nezařízeného pokoje a od té doby tam nikdo moc nechodil. Špinavé prádlo si brácha odnášel do koupelny k pračce a jinak se nikdo nezajímal co si tam udělal za bunkr. Táta koupil nějaké skříňky a menší stolek na počítač a krom postele to bylo vše co se do pokoje vešlo, aby se tam dalo aspoň projít. Brácha nebyl nikdy moc náročnej za to já si poručil velkou postel, abych měl dostatek pohodlí. Od těch dob se jeden druhému vyhýbáme. Hiro je pořád na počítači a já se věnuju sportu, ale třeba jednou spolu budeme zas vycházet jako dřív kdo ví.

"Mají doma deratizaci kvůli broukům co jim napadli trámy ve sklepě a dokud tam jsou položené spreje tak nesmějí do domu." Fakt jsem musel bejt duchem nepřítomnej, že bych tohle všechno zapomněl tak rychle? Ne přece vždycky všechno vím jako první. Co se to semnou děje. Sednul si ke stolu a Hiro hupknul na měkkou postel. Povídali jsme si o všem možném jako dřív. Najednou se rozsvítil na počítači skype. Brácha rychle vstal a vyhodil mě ze židle. Popadl do ruky myšku a klikl na blikající rámeček. Jeho radost během pár vteřin vyprchala. "To je Aki děkuje ti, že si jim uvolnil pokoj." Kei vyskočil na nohy a začal přešlapovat nervózně po pokoji. Sem a tam pořád z leva doprava a otočka až se praštil o nohu stolu. "Auvajs to si ten krám nemůžeš dát někam jinám?" Nadával Kei a mnul si kotník, zato Hiro se jen smál. "Kam jako, už takhle sem tady jak sardinka, ale mám v plánu to tu trochu předělat." Svěřil se a něco vyťukával na klávesnici.

"Co to píšeš?" A nahlídnul mu přes rameno. "Přece jí musím odpovědět." Než jsem stihl dočíst tak to Hiro poslal a nejradši bych ho za tu zprávu zaškrtil.

Další díl čehokoliv vůbec nevím kdy vyjde asi mám mozek na výletě...