Psaní je vůle má :)

Jak už to tak bývá občas příjde zaseknutí. No aspoň já se z něj nemůžu vymanit. Nic nezabere, protože nemám náladu na nic. Znáte někdo únavu v plném rozsahu ? Já myslím, že jsem teď v jejím středu jako v nějakém zakletém kruhu. Nemůžu a nebo nechci se hnout z místa. Někdo by na to mohl říct : Já vím co tomu je, je to rozbitý. Tuhle větu mám rada. Vážně nejsem rozbitá jen mě opustilo to štěstí, které mi psaní dávalo. Doufám, že ho brzo najdu. Třeba se krčí někde v zákoutí a nemůže ke mně najít cestu. Snad mu někdo posvítí, abych mohla v klidu psát dál a snít příběhy s otevřenýma očima před spaním, než usnu. Pro mě je psaní můj klid a odpočinek a když to nemám zbývají jen starosti.

Báseň :

---

Psaní je to jediné co mám tak ráda,

pak teplo se mi do srdce vkrádá,

příběh běží, ale někdy zakopává,

následuje pauza, v ruce čokoláda.

Psaní je něco co mě vážně probudí,

ale jsou chvíle kdy mě okolní svět zastudí.

Psaní si musí člověk vychutnat,

tak jako si na dobrém jídle pochutnat,

všechny vůně světa ochutnat,

hlavně se s ničím nebabrat.

Kde se to všechno schovává?

Proč únava nade mnou vyhrává?

Je to zkrátka prohra má.

Jen vůle u mě zůstává.

Písmenka se rozutekly na papír,

stvořily něco jako rým.