Škola pro chytráky 11.díl
Pokračování se dost opozdilo a nevím kdy bude další, nemam vůbec chuť psát.
Fakt to poslal já ho, já ho no co vlastně vždyť je to můj brácha, ale až bude něco potřebovat tak mu oplatím stejnou minci. Tohle mu nikdy nezapomenu, protože snad ani není možný, že něco takovýho byl schopný napsat a odeslat Aki. "Co se děje brácho?" Otočil se v židli a podíval se na mě tím svým pohledem. Já ti nic neudělal. Znáte ten pohled prostě si pak řeknete no a co svět nespadne kvůli jediný větě. Co v ní bylo jsem radši rychle zapoměl, spíš by mě zajímalo co na to řekla Aki, když si to četla. Třeba se to dozvím ráno při snídani.
Ani jsem si nevšiml, že brácha už tu svoji pixlu, který říká super výkonný počítač vypnul. Obrazovka zhasla a v pokoji nastala tma. Brácha šel automaticky poslepu, až k posteli aniž by do něčeho vrazil, za to já si stihnul skoro ukopnout palec o stůl a narazit palici o poličku na knihy. "Doprdele, to nemůžeš rozsvítit!" Rozkřikl jsem se na Hira, který v zápětí ťuknul na vypínač od lampičky na stolku. "To brzo, když už ležím." Vsoukal jsem se pod přikrývku a v pokoji bráchy nastalo hrobové ticho. Asi mu to bylo líto pomyslel si Kei a chtěl promluvit do ticha pokoje. "H.." Vyšla z něj jen hláska a nevěděl co má říct a tak nechal písmenko odeznít. Bylo mu líto, že na něj byl tak ostrej v knihovně a teď ještě za vlastní blbost, ale za sílu co ho někdy stravovala ze vnitř nikdy nemohl dát ruku do ohně. Někdy byl klidný jako beránek, ale byli i ty horší dny, kdy byl přímo nepříčetný, nezvladatelný. Mamka to jednou popsala jako utržený ze řetězu, přesně tak si připadal, když ho tajemná síla ovládala. Jeho vláda nad tělem a logikou šla stranou a vystoupil jakýsi temný Kei, kterého nikdo nepoznával.
Postupem času si na tyhle jeho divné stavy doma zvykli, ale jednou před pár lety se to neobešlo bez problémů. To bylo bráchovi asi 5 let a já sem nevyhrál jednu soutěž kvůli frackovy co podváděl. Takovou zlost jsem předtím nikdy nepocítil, ale měl jsem chuť rozmlátit všechno na cucky. Než jsem si uvědomil, co se to se mnou zase děje, oči se mi zbarvovaly do černě planoucího odstínu jak se mnou vztek cloumal. Od těch dob, kdy jsem ublížil členovy naší rodiny se snažím mít všechno pod kontrolou dokonce jsem podstoupil tvrdý trénink sebeovládání těla a mysli. Po tomto dlouhém odloučení od rodiny se ze mě stal člověk bez zájmu o cokoliv. Z mé tváře se nedal vyčíst ani vztek nebo radost moje city zůstaly zakopané hluboko pod povrchem. Všichni si museli zvyknout na nového Keie dokonce i já sám jsem se nepoznával. Teprve dnes se ze mě opět stalo zvíře, protože mě zžírala žárlivost ze vnitř a dostala mě. Budu si muset dávat větší pozor, už nikdy nechci vidět jak moje rodina trpí a bojí se mě. Utopil jsem se ve svých myšlenkách a s plnou hlavou starostí usnul.
"Brácho vstávej musíme do školy!" Hiro se snažil vzbudit toho ospalce, ale moc se mu to nedařilo, když už mu došli nápady prostě vlítnul do koupelny. Tam natočil do škopíku vodu a zalil Keie jako kytku. Ráno bylo co nevidět a Kei si připadal jako by usnul teprve před malou chvílí. "Co to děláš ty blboune." Vstal z promočené postele a z pyžama mu kapala voda. Došoural se do koupelny a za ním zůstávala mokrá cestička. Kei vykouknul z koupelny s ručníkem na hlavě. "To si vytřeš Hiro!" Zařval na něj a zas zalezl do koupelny, aby se dosušil. Hiro ťuknul na dveře koupelny. "Co je zase?" Povídá už Kei naštvaně. "No já už jdu mám nejvyšší čas." Houknul na něj od schodu, které seběhl a za moment bylo slyšet bouchnutí domovních dveří.
"Doprdele to už je tolik." Očima zabloudil k hodinám v pokoji. To nestihnu a bleskově na sebe navlíknul školní uniformu a mazal z pokoje ke schodům. Místo toho, aby je seběhl se svezl po zábradlí, které Keie jako vždy vykoplo až do kuchyně. Sebral svačinu a letěl se obout. Nezdržoval se s tkaničkama, takže se hned venku rozplácl na chodníku. Prostě se nedalo nic dělat. Stejně by už přišel pozdě, takže si zavázal tkaničky, než aby si znova rozbil hubu o chodník. Pak se teprve vydal směr škola, když už byl poblíž tak si vzpoměl, že nemá všechno. Jsem debil co nadělám. Prohrábnul si vlasy a smířil se s tím, že dneska v kanclu předsedy tříd spát nebude, když zapoměl klíče a nebo, že by si došel do ředitelny pro náhradní, no to je nápad. Až takovej debil nejsem usmál se a vyskákal pár schodu před budovou školy.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)