Škola pro chytráky 12.díl

Škola pro chytráky 12.díl

Rovnou si to namířil k ředitelně. Pár holek se ho snažilo zdržet, doslova se na něj přilepily a nehodlaly pustit svou kořist. Měli jednu nevýhodu, Kei neměl dobrou náladu a navíc zazvonilo na hodinu. Moc se jim nechtělo, ale když zahlédly třídního učitele, jak si to míří přímo k nim zapluly do třídy. "Takashimo jdete k řediteli?" Zeptal se mě ze zdvořilosti a já jen přikývl. Na víc se mě neptal a šel tu naši bandu tupounů něco naučit.

---

Chtěl jsem pokračovat dál v cestě, ale náhoda mi přála a ředitel zrovna vylezl ze své jeskyně. "Dobrý den pane řediteli zrovna jsem šel za vámi." Ředitel si prohlédl moji totálně zmačkanou uniformu a nedopnuté knoflíky u košile. "Vidím, že jdete příkladem." Řekl ironicky a zíral na můj výjev. "Omlouvám se za to jak vypadám, ale mám k tomu důvod. Zapoměl jsem si klíče od kanceláře a nemůžu se převléknout do čistého. Uniformu mám tam. S touhle jsem měl trochu problém no." Výmluvně jsem kouknul na umazanou košili a snažil se vypadat jako oběť nějaké hrozné události. Ředitel se zamyslel a přikývnul. Asi mi to zbaštil. Spokojeně jsem se usmál a chtěl požádat o klíče. " Tak jděte! Dneska máte tuším odemčeno stejně jako včera." Vypoulil jsem oči a pak zúžil zorničky. Někoho mi tam nastrčili!! A já o ničem nevím! " Kdo je mým zástupcem?" Zařval jsem nasraně přes půl chodby. "Však to poznáte, myslím že tentokrát už budete mít klid." Ten trpaslík si odfkrl a zalezl zpátky do své nory kam tahá oběti. To sem se toho dověděl. Moje kroky si to mířily přímo do kanceláře s náladou tak ohromnou, že se všichni drželi stranou. Jindy bych měl okolo sebe hejno hus, ale tentokrát se báli přiblížit.

Rozrazil jsem dveře v kanclu a hledal toho magora co ho tu budu muset snášet. První co mě přimrazilo k podlaze byl prázdný stůl, který byl ještě včera přervaný žádostmi. Druhý a ještě vetší šok byla Aki vycházející z mé kanceláře. "Co co .. neříkej, že ty?" Polknul jsem a skoro se zadusil přísunem kyslíku. "Jo." Odvětila a pokračovala v cestě jako bych byl vzduch. "Já ti to tady ukážu." Dožadoval jsem se pozornosti, ale byl jsem rázem odkopnut. "Včera jsem měla dost času si to tady omrknout zatím co si spal." Ušklíbla se a opustila kancelář.

Takhle mi to ještě žádná holka nenatřela a navíc mě absolutně ignorovala. Já jí mám rád ještě víc. Nikdo se ke mně takhle nechová jen ona. Byl to nový poznatek, mít vedle sebe někoho kdo mi dává prostor a snaží se mi ulehčit práci. Můj pohled směřoval na uklízený stůl, který byl předtím zatížen několika štosy žádostí a kdo ví čím ještě. Řediteli budu muset koupit něco dobrýho za odměnu. Přesně takhle jsme si to představoval to je výhra i s bonusem v podobě Aki, ale že by se o mě zrovna přetrhla to teda říct nemůžu. Však já jí dostanu kam budu chtít nebude to přece nic těžkého. Na mě letí každá!! Mnul si ruce Kei a natáhnul se na gaučík byl čas si to ve spánku trochu promyslet.

To je náfuka. Já se tam snažím se vším se dělám a on mi ani nepoděkoval! Příště mu to asi vysypu na stůl ať se v tom pohrabe. Je to lenoch a spáč. Jak, jak za ním můžou tak letět? Rozhlédla jsem se po chodbě a uviděla nápis fanklub Takeshimi Keie. To jako myslí vážně ? On a idol školy to v žádným případě!! Stačí, když ho trochu přinutím k opravě zevnějšku a bude. Představila jsem si ho ve školní uniformě a s nápisem předseda tříd. Zaplašila jsem tu myšlenku v okamžiku představy to by se nezbavil už nikoho. Pořád lepší, když je v sepraných džínách a nedopnuté sportovním tričku. Co s ním budu dělat? Neeeee na to nesmím myslet!! Budeme pracovat každý ve své kanceláři tak to musí zůstat jinak mám velkej problém.

Ani jsem si nevšimla, že jsem se nějakým zázrakem ocitla na prahu mé nové třídy. Učitel nervózně podupával a koukal na hodinky. "ÁÁ tady ji máme." Vtáhnul mě do třídy.

Pro dnešek to stačí povídka bude zase příště budu se snažit teď trochu psát jen se bojím, že už mi to tak nepůjde. Nápady mám, ale na papír se mi špatně dávají událo se toho doma strašně moc a máme člena rodiny v nemocnici. Na druhou stranu jsem trochu klidnější uvidím jak to bude dál rušit to tu nehodlám jen to déle trvá a snad se zase rozepíšu. Básnička již brzo, ale pozor nebude rýmovaná …