Zachraň můj osud 1-3. díl

Tato povídka nebude vycházet pravidelně, ale snad bude stát za přečtení. Prostě jí budu psát, když budu mít náladu se s ní babrat. Mě osobně se docela llíbí a brzo jí trochu rozjedu, aby se něco dělo. Chcete vědět trochu o ději ? Prostě si jí přečtěte :) Napovím jen, že se jedna o nebe peklo a zemi .)

Z fb sem ještě dám další 3 dílky a pak bude malá pauza než napíši pokračování v menu si můžete přečíst název nové povídky, kterou chystám.... pěkné čtení :)

1.díl


Byl to den jako každý jiný. Slunce pálilo a ani stín nedával klid od velkého horka. Jediná úleva kam se mohl člověk schovat byla samoobsluha, kde běžela klimatizace na plné obrátky. Jedna taková se tu nacházela a tak jsem se došla schladit. Abych se nějak ospravedlnila popadla jsem nanuka z mrazáku, ihned se začal rozpouštět. Fronta u pokladny se táhla téměř, až ven. Kde se tu tolik lidí vzalo pomyslela jsem si a postavila se za starší paní. Než jsem se dostala na řadu, nanuk se úplně rozložil a v mé dlani se pohupovala tekutina v sáčku. Prodavač byl velice milí a když si toho všiml, šel mi dát jiný. Byla jsem v tu chvíli vděčná. Každý se ke mně choval s opovržením a nejraději by mě odsud vyhnali. Jsem prostě jiná, nemůžu mít rodinu ani přátelé, moje povzdechnutí se nedalo zastavit, ale nic sem s tím nemohla udělat.


Prodavač se nevracel. V obchodě se mimo mě nikdo nenacházel, bylo mi to dost divné. Pár váhavých kroků mě utvrdilo v tom, že tu jsem sama. Vzadu se něco pohnulo. Většinou se do ničeho nepletu, ale tohle bylo moc zvláštní. Další krok následoval a já viděla na konec obchodu, kde začínal sklad. Mihnutí a bouchnutí zadních dveří mě utvrdil v tom, že se něco děje. V tu chvíli se něco stalo. Nedokážu to vysvětlit, jen sem stála na místě a poslouchala zvláštní šum, který mi nedovoloval jít dál. Šum listí šeptající slova varování, kterým jsem rozuměla. Vyděsilo mě to. Moje odvaha vzala za své a já pomalu vycouvala ven na ulici. Cítila jsem někoho vedle sebe, ale nikdo tam nestál a přece mě doprovázel.


2.díl




Tak divný pocit jistoty a ochrany. Někdo mě nasměroval přímo domů, jestli se tomu tak dalo říkat. Tohle místo nebylo nikdy mým domovem, spíš jen útočištěm kam složit hlavu. Uvnitř to nevypadalo tak špatně jako z venku, ale chyběla mi něčí společnost. Samota byla mou součástí stejně tak jako osud, který mě nemine. Z úvah o prázdném životě mě vytrhlo pohlazení na tvář. Najednou šum utichl, stejně tak jako přišel. Nevím kdo nebo co to bylo, ale alespoň na chvilku jsem se cítila v bezpečí. Prázdnota opět naplnila mé srdce, až po okraj. Jednotvárnost dne se vrátila do starých kolejí, tak jako tomu bylo doposud. Schoulila jsem se do křesílka pod oknem a naslouchala tichu.

"Musí to tak být? Je to její trest?" Pohled mi padl znovu dolů k jejímu domku, kam jsem jí před chvíli doprovodil.
"Není to trest, ale prostě je to její osud. Nikdo si ho nevybírá, ale je předurčen." Co tady zase chce? Toho sem poslal zas leda ďábel.
"Jo máš pravdu jdu přímo z pekla." Uchechtnul se na mě a pak si přisedl jakoby jsme byli kamarádi. Místo toho nesnášíme jeden druhého. Občas mě donutí přemýšlet i z druhého pohledu, ale jinak je to průvodce pekla a pravá ruka samotného ďábla Dark. Často se střetáváme, ale nikdy spolu nevycházíme. Jsme jako den a noc.Jeho křídla jsou černá jako noční sametová obloha, ale moje září bělostnou čistotou a nedotknutelností. Jeho povaha je prudká a má klidná jako prostupující vítr, ale umí se změnit i na tornádo.

Protiklady, které vyvažují váhu pekla a nebes.
"Proč se hned tak čertíš? Takhle brzo budeš spíš u nás v pekle." Dark to zas přehání
"Já se jen teď nedokážu usmívat. Je mi jí líto rád bych jí pomohl, ale jako světlonoš nemohu víc zasahovat nejsem anděl strážný." Ten blbec se chce zase do všeho motat asi ho to vážně v nebi nebaví.
"Prostě to neřeš Dariusi jak snadné. Co je ti do smrtelnice stejně se to nedá změnit." On mě nechápe neviděl její nit osudu, která ji předurčila samé trápení a samotu.
"To nedopustím!" Co to do Dariuse vjelo najednou se rozletěl k zemi a nechal všechno otevřený. Skvělá příležitost trochu to v nebi rozpálit.


3.díl

Neudělal jsem ani krok a v tom se brána sama uzavřela. Darius nemá smysl pro humor jen sem si chtěl pohrát, ale to nemohl být on, když není v dosahu. Okolo mě se zmenšoval prostor. "Tam se nedostaneš Darku." Ozvala se zpoza brány Adra. Tu bych rád dostal do pekla a osobně si s ní pohrál. Blesklo mi hlavou, když se smyslně pohnula směrem ke mě. Její zlato bílá křídla zatřepotala jemně ve větříků a závoj vlasů se načechral v tmavou vlnu. Byla tak božská, až démoni při její přítomnosti zavírali oči. Oslepovala jen svým vzezřením, ale já to vydržel. Stálo mi za to dívat se do jejich vzpurných pableskujících očí tváří v tvář. "Jen sem chtěl nakouknout a zajít za tebou na návštěvu." Pohrdavě se otočila a mířila pryč. "Tak zlá." Zakřičel jsem na Adru a prošel do nitra pekla skrze portálovou bránu. Neviděl jsem, že se otočila a maličko se pousmála před tím, než jsem odešel.

Každý si myslí, že peklo je tam dole, ale ono je hned naproti nebi,aby se u vchodů rozhodlo kdo kam patří. Od toho tam jsem já a Darius. Na rozdíl od Adri, která patří mezi elitu na vršku nebes. Dolů k bráně schází jen výjimečně, ale o to je to pro mě větší potěšení jí vidět a pokoušet jí. No dnes s toho nic nebude pomyslel jsem si a šel se natáhnout a nechal se vystřídat u brány.

"Musím změnit její osud. Já ho změním!!" Moje slova rezonovala celým nebem. To nekřičely moje ústa, ale promlouvalo samo srdce. Nikdo nesmí mít tak smutný osud. "Dare stůj!" uslyšel jsem za sebou kdesi v oblacích. "Dariusi!" Dohonil mě strážný anděl. Hned mi došlo koho stráží a proč mě zastavuje, ale já to už prostě nemohl vydržet. Máchání mých křídel se zrychlilo na dvojnásobek. Řítil jsem se k zemi šílenou rychlostí. "Já ji zachráním."

Co asi udělá ? nechte se překvapit :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Seznam nových eventů komplet info

MAZLÍČCI tabulka komplet info

Aktualizace a Hellevator novinka