Zachraň můj osud 13.díl

Zachraň můj osud 13.díl

Na Zemi :

Konečně se Darius probral z delšího spánku, když se vzbudil všiml si, že v pokoji není sám. V křesle byl někdo zachumlaný. Netroufal si v cizím příbytku ba i jen rozsvítit malou lampičku, která byla kousek od něj. Co se bude dít na Zemi a co teprve v Nebi? ´TUK NA NOVÝ DÍLEK

---

Jak jsem se dostal dovnitř. Vířili mi myšlenky hlavou. V rohu omšelé místnosti stálo křeslo, v kterém kdosi spal. Nedovolil jsem si udělat ani krok jen se trochu narovnat a opřít o jednu skříňku co stála vedle krbu. Čekání mě unavovalo a oči se opět klížily. Sporné zařízení pokoje jsem prohlédl již několikrát a takřka bych řekl, že ho znám nazpaměť. Jediné co jsem dokola zkoumal a držel se tím v režimu napůl spánku byl pomalu uhasínající oheň v krbu a odloupnutá omítka, na které mihotaly odrazy plamenů a utvářela stále jiné obrazce. Kdybych věděl kde je dřevo, tak bych přiložil, ale žádné jsem tu neviděl a potulovat se v cizím domě jsem nechtěl.

Plamen se ještě zmenšil, ale mě bylo spíše teplo. Odhodil jsem stranou svůj mlžný plášť ukovaný v samotné bouři a zase si sedl na místo. Můj pohyb byl asi moc hlučný, protože osoba spící v křesle se zavrtěla. Čekal jsem, že bude spát dál, ale místo toho vystřelila z pod deky a běžela někam za roh místnosti, kam jsem nedohlédl. Teprve, když se narovnala, uviděl jsem jak svírá v náručí několik polen a vydala se ke mně. Žena přiložila do krbu a zůstala u něj stát. Podívala se mi do očí a následně zrak rovnou odvrátila. Nechtěl jsem ji nějak ublížit, ale protože nevím jestli je dobrá nebo zlá musím si udržovat odstup. Nejdřív se mi zdála povědomá, ale nevěděl jsem odkud bych takovou mladou žunu mohl znát. Byl to snad osud, co mě k ní dovedl. Jinak si to neumím vysvětlit, něco mi říkalo, že tady budu správně.

"Jsem Darius." Žena trochu couvla a sedla si naproti mně. Přišla mi roztomilá, když se dívala všude možně jen né přímo na mou osobu. Vždycky mě ženy obletovali, ale ona je jiná. Měl jsem šanci si jí trochu prohlédnout, i když malá lampička těžko dosahovala na její postavu. Musel jsem uznat, že vypadá trochu zvláštně. Sepnuté vlasy medové barvy byli napůl rozcuchané. Dala by se přirovnat k malé čarodějnici, která nedbá o svůj zevnějšek, ale na druhou stranu její tvář byla tak povědomá. Jako bych se na ní každý den díval a přitom nevěděl kdo to je.

"Jak se jmenujete? Vyřknul jsem zvědavou otázku a tvářil se trochu mile.Místo toho nadskočila, jakoby na ní promlouval duch ze záhrobí. Celá pobledlá a vylekaná se na mě konečně podívala a já jí propadl. "Říkají mi různě, ale jméno mi nikdo nedal." Téměř zašeptala a odběhla do jiné místnosti.

V Nebi:

Tak to by bylo. Ještě musím k bráně dostat Darka a pak se budu kochat. Místo na to mám skvělí, nikdo mě tu nebude hledat a přitom vidím na všechno. Luk se šípy jsem odhodil vedle sebe a vzal si druhý dalekohled. Adra mě podcenila, já mám totiž dva. Usmál jsem se sám pro sebe a dal se do práce. Mávnutím ruky ke mně přiletěla černá holubice. "Ty má krásko doručíš tohle Darkovi do pekla ano."Pohladil jsem jí hlavičku a připevnil vzkaz, aby co nejdřív přišel. Lusknutím ke mně přilétla jedna z bílých hrdliček a tu jsem poslal k Adře. Představení může začít. Uvelebil jsem se v neviditelném mraku a čekal.