Škola pro chytráky 22.díl
V minulém díle se rozhodla skupina hledat Akinu a Hira. Zatím se jim nedaří je najít, ale za to oni mají problém. Zaůtočil na ně medvěd a nakonec se ukázal i Kei, ale je to vážně ještě on? Nebo ho ovládla síla temnoty a moc rudo černých očí?
Co se bude dít ? Celý díl dole :)
Další díl s snad napišu brzo uvidím :)
Prober se no tak Kei, nevzdávej se! Křičel jsem na své tělo, které se hnulo bez mého souhlasu. Vládnoucí temnota ve mně se dál stupňovala a přebrala veškerou kontrolu. Nebylo nic než jen tma, která mě obklopovala. Oči se dopracovali do kompletní formy temného nočního paprsku. Nedalo se to zastavit. Bylo to tak silné, až moje já uvnitř bolestně zařvalo, ale ven vyšel jen řev zvířete a běsnící bestie. Zastavte mě někdo. Šeptal jsem z posledních sil a přestával vnímat jak pohyby tak okolí. Tahle forma mě absolutně ovládla a zapudila mou osobnost. Nevěděl jsem co dělám, ale stále cítím ten naprosto neuvěřitelný žár, který mě ničil kousek po kousku. Nedalo se myslet na nic jiného a bolest se šířila po celém těle. Žhnoucí, stravující a přitom nevítaná. Ten pocit se nedal vydržet a úleva nepřicházela. Ztrácím se….
Nevěděl jsem jestli čeká, až se pohneme nebo vydáme nějaký zvuk. Zadrželi jsme dech a zůstali nehnutě ukryti za ztrouchnivělou kládou. Nečekaně a prudce vyrazil ….
Popadl jsem Akinu a vyrazil nepropustnému houští. Nestihli jsme to, bylo příliš pozdě. Medvěd byl hrozně rychlí a zatarasil cestu. Naše šance na útěk se absolutně zhroutila. Postavil jsem se před Akinu a bránil ji svým tělem. Medvěd se postavil na zadní a zařval, až na mě dolétla páchnoucí vlna jeho smradlavého dechu a několik slin. Nebylo to nic snadného, ale udržel jsem ho na uzdě a zůstal stát vzpřímeně. Medvěd si mě přeměřil pohledem a máchl packou. Přikrčil jsem se a odstrčil Akinu stranou, musím jí ochránit pro bráchu blesklo mi hlavou a chystal jsem se na ránu od medvěda, která nedopadla.
Otevřel jsem oči a uviděl ho. Jeho forma byla dokonalejší, než kdysi a o to nebezpečnější. "To je Kei!!" Špitla ustaraně a vylekaně Akina. Uhnul jsem a popadl Akinu dřív, než by se jí něco stalo. Ukryli jsme se zase za kládu a jen zírali na boj. Bylo to něco nadlidského. Kei s klidem šelmy zastavil medvědův úder a zatlačil ho na ústup. Pomalu ho drtil, odvracel všechny jeho rány a vracel mu je dvojnásob. Nedalo se vůbec postřehnout kdy útočí, jak byl jeho útok rychlí a přený. Nakonec medvěda zvedl jako by to byla nějaká hračka a mrštil ho proti stromu. Medvěd zaúpěl a dal se na zběsilí útěk. Dost se nám ulevilo, ale on se vlastně vyskytl mnohem větší problém.
Kei se okamžitě nasměroval na nás…
"Aki uteč! Já se o něj postarám!" Zařval jsem a popostrčil jí k volné cestě ven z lesa a Keovi zastoupil cestu, aby se k ní nedostal. Chvíle ticha naznačovala jeho plnou sílu, s kterou jsme se doteď nesetkal. Vím, že je nebezpečný, ale tam uvnitř je stále můj starší brácha. "Neublížíš mi Keii. Vím to, někde tam hluboko si vzpomeneš brácho." Jeho zařvání se táhlo celým lesem jak ukazoval svou sílu. Tohle není on změnil se. Začal jsem couvat a za sebou ucítil kůru silného stromu. Nemám kam uhnout. Kei se napřáhnul a zaútočil.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)