Zachraň můj osud 14.díl

Zachraň můj osud 14.díl

V minulém díle jsme se podívali jak do světa za Dariusem tak do nebe za vykutáleným Amorem, který se chystá pozorovat Darka a Adru. Jak to bude dál ? Myslíte, že všechno proběhne hladce kvůli tomu, že Adru zklidnil lektvarem? A co, když to nepůjde, až tak skvěle jak si myslel. Darius se snaží seznámit se svou zachránkyní…..

Dílek dole je kraťounký nikam jsme se nedostali :D

---

Na Zemi:

Co mám dělat? Nemůžu se v kuchyni schovávat věky. Chovala jsem se jako malá vystrašená holka co nechodí mezi lidi. Co si o mě jen bude myslet. Dodala jsem si trochu odvahy a do ruky vzala cukr, abych svůj úprk nějak zamaskovala. Seděl stále na místě a své bouřné oči upíral do ohně. Vůbec nezaregistroval, že jsem si sedla zpátky do křesla a hodila si do čaje kostku cukru. "Um.." Nevím co říkat, zase další trapas. Fakt jsem den ode dne divnější. Opřel se do křesla a tentokrát se podíval přímo na mě. Byl to tak ledový pohled, který mě doslova přimrazil.

"Co kdybych se ptal a ty mi budeš odpovídat?" Zeptal se sametovým hlasem anděla. Moje přikývnutí a polknutí v hrdle bral jako souhlas a já jen poslouchala.

"Budu ti tykat to ber jako hotovou věc a rád bych se zeptal jak se jmenuješ?" Chvíle ticha se prohlubovala. Trochu se pousmál a mě poskočilo srdce a vyschlo v hrdle.

"Co kdybych ti říkal Zaza?" Znovu jsem zaváhala a konečně se zeptala.

"Proč Zaza? Je mi jedno jak mi říkají, ale normální jménem ještě nikdy nikdo."

"Jsi jako můj zázrak co mě zachránil, proto Zaza." Kdybych mohla tak se rozleju po podlaze. Tak hezky se na mě přitom podíval.

"Dariusi ?"

"Ano? Jen se ptej máš na to právo tohle je tvůj dům."

"Přišel si tak náhle a prakticky od nikud tam dál za rozpadlou čtvrtí, už nic není jen obrovská rokle co se táhne kam oko dohlédne. Nikde není most nedá se přejít a ty co na tu stranu odešli se vrátili a nikdy nepromluvili." Podezíravě se na mě podívala a sevřela ruce, jako by se bála mé odpovědi.

"Každý máme svá tajemství." Odpověděl a nechal mě na pospas mé představivosti jako, že třeba nějakým zázrakem umí lítat nebo ho tam někdo schodil.

"Můžeme to nechat na zítra sice pomalu svítá, ale docela mi schází síla a jsem ospalí."

"Promiň ani jsem si nevšimla, že je tak pozdě jdeme spát.

Zhasla lampičku a odešla někam do dalších dveří. Zůstal jsem v křesle a pozoval východ slunce to mi dává víc energie než spánek. Myšlenky se hromadily a já přemýšlel. Proč jsem zrovna u ní?