Zachraň můj osud 15.díl

Zachraň můj osud 15.díl

Minule jsme se konečně dověděli nové jméno pro naši hlavní postavu snad se vám Zaza líbí. Jinak se to trochu začne natahovat a do toho se občas podíváme do nebe a pekla.

Komu se dílky zamlouvají tak se omlouvám, že píšu málo, ale zkrátka někdy na to nemám vůbec náladu a jindy něco řešíme. Nejsem dobrá ve psaní a vůbec vám vděčím, že sem vkročíte.

Dílek dole

---

Na Zemi:

Lehla jsem si po vyčerpávající noci do postele a nemohla usnout. Stále se přede mnou objevovaly jeho oči. Darius byl záhadný, ale měl v sobě nějaké kouzlo. Odzbrojovalo mě a nenechávalo mě na pochybách, že sem patří jako kousek skládačky, jen jsem nevěděla kam ten dílek zasadit. Čas mi napoví a pomůže pochopit, proč zrovna skončil u osoby jako jsem já. Sama, bez přátel na pokraji chudoby a v rozpadlém domě. Nějaký důvod se určitě najde. Přemýšlela jsem a dívala se na východ slunce. Bylo ohromující dívat se jak začíná nový den a paprsky se natahuji, až ke mně do okna. Během chvilky se ze tmy stalo oslepují světlo, které mě naplňovalo hřejivým pocitem lepších dnů. Nějak jsem se necítila sama a opuštěná jako tomu bylo doteď. Ani nevím jak a upadla jsem do říše snů.

Opatrně jsem vstoupil do Zazina snu a otřel se o její myšlenky, kde byl jen smutek a beznaděj. Něco mi to připomnělo, ale nemohl jsem si vybavit co a nebo koho. Hrozně mě to štvalo, protože jsem cítil, že to potřebuju vědět víc, než cokoliv jiného. Dál jsem se v tom neplácal a plně se soustředil na její mysl. Od malička byla odstrkovaná a trpěla víc, než kdokoliv jiný. Chtěl jsem ji nějak ulevit. Šeptání slov útěchy bylo to jediné co se dalo udělat. Na chvíli jsem si myslel že se probudí, ale místo toho mě chytila za ruku a na rtech ji uvízlo slovo. "Nechoď." Z víček jí ukápla slza, kterou jsem opatrně setřel a proměnil jí v bezstarostného motýla a poslal ho do snu. Můj šepot dosáhl limitu, kdy se jemný větrný šepot vytrácí. Ze spánku se na mě usmála. Píchlo mě u srdce tak rychle se mi rozbušilo jako nikdy dřív. Co to bylo za pocit? Lekl jsem se svých myšlenek, opatrně vyprostil ruku z jejího sevření a opustil její pokoj. Musím na to přijít… s tím jsem opustil i dům.

Kousek za domem na mě čekal Dark. Nevím co mi chtěl, ale neměl jsem náladu ho poslouchat. Už bylo dost všech hádek a handrkování. Kdyby nepromluvil normálně bych odešel, ale to co řekl mě přimrazilo na místě.

"Konečně ses k ní dostal?" A kývnul směrem k domku.

"Co ty o ní víš?" Vyštěknul jsem k němu a rázoval kolem něj.

"Rozhodně víc, než ty." Vrátil mi a pokřiveně se usmál.

"Vyklop to!! "

"Já myslel, že seš anděl a místo toho se tady chováš přesně jak, kdyby si byl jeden z nás pekelných. "

"Mám toho dost. Okamžitě řekni co víš." Přimáčknul jsem ho k nejbližšímu polorozpadlému domu a zvedl nad zem.

"Tak výbušný to jsem si o tobě nikdy nemyslel Dare." Znovu se zašklebil tentokrát posměšně.

"Vím všechno, ale nic ti nemůžu říct." Štěknul na mě.

Než jsem z něj stihl něco vypáčit slétla z oblak černá holubice a Dark zmizel jako pára nad hrncem.