Škola pro chytráky 23.díl

Naruto a ostatní stále hledají Akinu a Hira a nemůžou je nikde najít. Do toho všeho se přeháněla nad lesem silná bouře a déšť. Kei se sice ukázal a pomohl zahnat medvěda, ale zaútočil na své přátele. Jak se s tím poperou a co se stane dál, když neovládá své tělo a nepozná vlastního bratra a Akinu?? To se dovíte v tomto díle.

Dílek je opět dole pro ty kdo si ho chtějí opravdu přečíst :D

---

"Naruto ty blbče kam si myslíš, že jdeš?" Zařval na mě Sasuke, už jsem si říkal, že byl nějak dlouho potichu. "Kam ? Támhle." Ukázuju prstem nad stromy, kde se zvedl celý houf ptáku ze stromů. "Něco se tam děje, třeba je najdeme." Chvíli na mě zíral a pak mě předběhl, aby tam byl první. Občas se choval vážně jak malej. Asi po dvou metrech sebou fláknul do louže. "Náš nový vůdce expedice!" Prohlásil Sai a začal se smát. Ostatní se přidali, když jsme zaslechli šílený řev z místa, kam jsme měli namířeno. Sasukemu jsem pomohl na nohy a rychle vyrazili. Cesta byla samá kaluž, bahno a popadané větve. Vítr nás připravoval o energii běžet rychleji a štípající déšť znecitlivěl tělo. Zima se vkrádala pod oblečení a lomcující vítr jí ještě pomáhal. Holky zpomalovaly, ale nevzdávaly se. Byl to takový boj s počasím, které při nás nestálo. Jako kdyby se mělo všechno zbláznit a někdo tajně tahal za nitky. Každá minuta se vlekla a znásobovala nepřízně tohoto okamžiku. Naše oblečení celé promoklo a vyselo na nás jako kusy cáru po projití nepropustným houštím, které mělo nespočet trnů. Konečně jsme se doslova prodrali posledním křoviskem co stálo v cestě. Cesta nás vyčerpala natolik, že jsme před sebe ani pořádně neviděli.

Byla to jen chvilička, než jsem si rukávem otřel kapky deště z tváře a trochu se rozkoukal. "Naruto vidíš to co já?" Drncla do mě Hinata celá nesvá a vyčerpaná držíc se za bok a těžce oddechujíc. Vytřeštil jsem oči a jen zíral. Nejdřív mi nedošlo co nebo kdo to je.

"Brácho prober se no tak to jsem já Hiro. Nepoznáváš mě?" Jen zavrčel a začal se přibližovat.

"To je vážně?" Hinata jen vzdychla. "Kei." Tomuhle jsem nemohl uvěřit, ale přitom se na něj dívám. Jeho tělo bylo celé zakřivené do oblouku a na rukou měl chlupy připomínající medvědí srst. Nevím co se tady stalo, ale vypadalo to dost nebezpečně. Všichni jsme ustoupili a jen pozorovali dění před námi.

Kei stál na předních s vytasenými drápy připraven zaútočit na vlastního bratra. Cenil tesáky a občas zařval či zavrčel. "Musíme je odtamtud dostat." Zašeptal Sasuke a svíral pěsti. "Ják? Máš nápad?" Podíval jsem se na ostatní, kteří byli vyčerpaní a Hináta se celá třásla zimou a vyděšením i já byl překvapený. Nikdo z nás o tom neměl ani tušení.

"Odlákáme ho. Je nás dost na to, aby nevěděl na koho se vrhnout. Ještě můžu utíkat. Aki a Hiro jsou v nebezpečí musíme to udělat!" Sasuke vylezl z úkrytu a já ho následoval, věděl jsem, že my dva to můžeme zvládnout. "Jdu na to. Naruto co ty?" Vím, že musím pomoct.

"Jasně jdem." Akorát jsme se chystali začít, když Kei zaútočil. Od úst mu kapaly sliny a jeho ostré tesáky se rozevřely. Bylo slyšet táhle zařvání útoku. Nestihnem to.