Zachraň můj osud 16.díl

Zachraň můj osud 16.díl

V předchozím díle jsem psala o Zaziných snech a o tom jak trpěla celý svůj život. Moc jsme to nerozvedla, ale to v této povídce není tak důležité. Dar začíná hledat důvod proč se ocitnul zrovna u ní v domě. Takhle to zatím vypadá ve světě lidí, když na zem spadne sražený anděl. Dál tu je otázka co se děje v pekle a nebi ? O tom vám dnes napíšu.

---

Tak místo na koukání mám skvělý. Tak kde oba jsou holubice se mi dávno vrátily a Dark ani Adra tady ještě není. To jsem si pro ně mohl rovnou dojít, napíchnout je svým šípem a bylo by po problému, jenže jestli na to koukám správně oni dva moje očarované šípy lásky nepotřebují. Je to pár, který k sobě patří a vždy se setkají ať v tomto nebo jiném životě. Jen nechápu, kterej blbec vzal Adru do nebe takovou čertici.

"Hmm co tímhle sleduješ Amore?" Ozvalo se kdesi nade mnou, až jsem skoro spadl z neviditelného mraku.

"Pane!" Já… já tady no jak to říct. Zkrátka zkouším pokus."

"To vidím, ale nemyslíš si, že je to proti pravidlům nebe a peklo by se nikdy nemělo zaplétat." Podíval se na mě přísně a krčil zlostně obočí, až se jeho čelo nakrabatilo starostmi.

"Víš, že tvoje pokusy vždycky dopadly špatně." Tohle jsem si líbit nenechal.

"Ale tohle je jiné! Vážně to funguje a Adra nic nenamítala, když jsem to na ní zkusil. Navíc i bez toho by k sobě našli cestu."

"Nenamítala nebo nemohla? Jak jiné, až se vzpamatuje budeš mít co dělat, aby ses před ní schoval. A k tomu poslednímu ona je Anděl, Dark je pekelný démon!" Vyvrátil absolutně všechno a já si brnkal prstem o tětivu luku jako malý záškolák.

"Pane! Já se nevzdám!" Tohle u Amora vidím poprvé úplně zčervenal a jeho luk zazářil. Jeho odhodlání se propojilo s mocí, kterou vládl a tím si vysloužil můj obdiv.

"Dobrá tedy, ale jakmile se Adra vzpamatuje ukončíš to. Osobně na to dohlédnu."

"Ale Pane to nejde. Jediný kdo by to dokázal je duch a ten se do toho nesmí plést pokud jsou pod mou ochranou."

"Odteď budeš ty pod dohledem ducha a bez něj nesmíš posílat šípy." Vyřkl a Pán zmizel.

Na mě je každý duch krátký to by mohl vědět pomyslel jsem si a snažil se znovu rozplácnou pohodlně na mraku, když v tom tam najednou bylo málo místa někdo si vedle mě sedl a skoro mě schodil....