Škola pro chytráky 24.díl

Škola pro chytráky 24.díl

Naše skupina konečně našla jak Akinu s Hirem tak Keie, který se nedokázal ovládat. Vše s ním lomcovalo a ani nevěděl co dělá. Naruto a ostatní byli připraveni pomoci, ale než se rozhodli nad tím jak Akinu s Hirem oddělit od Keie bylo pozdě. Kei zaútočil na svého bratra.

Dál se podíváme právě v tomto díle. Opět jsme v lese stále nám nepřeje počasí. Vichřice přidává na síle a déšť se změnil v kroupy….

Pokračování dole :)

---

"Jak chceš Keie odlákat?" Naruto se zeptal a jen civěl na Keie, který vypadal hrůzostrašně. Vystouplé tesáky a pěna u pusy nevěstily nic dobrého. Stejně tak jeho drápy na porostlých rukou medvědími chlupy naháněly respekt a strach, kdy by se nikdo neměl přibližovat. Byla to noční můra, při které naskakovala husí kůže. Jako tohle zatracený počasí místo, aby přestalo ještě se to zhoršilo. Krupky následovaly hned po dešti a masírovaly naše unavené svaly. Bylo to jako dostat po solidní náloži ještě kolečko navíc, které se nedalo vydržet. Mozek mi šrotoval a vymýšlel strategii. "Mám plán." Zařval mi Sasuke do ucha a chtěl rychle jednat. V tom Kei zařval a vyřítil se přímo na Hira, za kterým se krčila Akina. Nestihneme to včas. "Kei, hej ty blbče." Sasuke po něm hodil kus větve, ale to ho neodradilo. Spíš to vypadalo, že se nějakým zázrakem kus klacku zastavilo pár centimetrů od jeho těla. Divná síla se vznášela ve vzduchu a prosakovala se do našeho oblečení a těl jako nezvaný host. Nevěděli jsme co se děje, ale najednou jsme se nemohli hnout. Něco nás přikovalo na místě jako pařezy ponechány v lese. Kei znovu zaútočil.

Nemůžeme nic udělat. Naše šance se zastavila na nule a nedávala na výběr. "Kei ! Keii no tak nech toho. Kei." Řvali jsme na něj a snažili se ho přimět, aby se vrátil do normálu, ale nefungovalo to. "Ty jeden arogantni debile nech toho!" Absolutně nic, bez reakce. Ani by jsme nemuseli řvát z plných plic a bylo by to jedno. Prostě to nebyl on nemohl to být on. Nikdy by nezaútočil na Akinu a Hira. Všichni se báli o jejich život a zoufale volali dál. Stále byla naděje, že se něco stane nebo nám někdo přijde pomoct.

Hiro se přikrčil a celým tělem zakryl Akinu, aby jí ochránil. Neviděli jsme tam tak dobře,ale něco se stalo. Kei se zničeho nic zastavil a couvnul. S napětím jsme čekali co bude dál, protože naše těla nás stále neposlouchala. Bylo to sledování hororu v živém přenosu. Nedalo se předvídat zhola nic. Kei varovně zavrčel a opět udělal krok dozadu. Pak jsme zahlédli, že Hiro stojí opodál a před Keiem je Akina. V jejich očích nebyl strach ani zklamání jen pevné odhodlání a něco co se nedalo popsat slovy. Vůbec nevíme jak se tam dostala, ale dokázala ho zastavit. Nikdo nebyl schopen slova jen jsme koukali a nedávalo to smysl.

"Přestaň." Ten blbec! Jak mohl takhle ztratit kontrolu, až se probere dostane co proto.

"Aki nedráždi ho."

"Hiro, mě Kei neublíží na to je to moc velký srab. Navíc se začuměl do mého okna, takže to cítí, i když je zvíře!" Otočila jsem se na Keie. "A ty se koukej vzpamatovat!" Kei se zklidnil a místo vrčeni jen tak povrníval, jako neškodné malé medvídě. "Aki co to děláš?" Šla jsem přímo k tomu debilovi a zahleděla se do očí rudých a podlitých krví. Opatrně jsem ho objala a políbila na tvář. I takhle to se mnou zamávalo víc než jsem doufala a opět se od něj odtáhla.

Během pár vteřin jsme se nedívala do rudých očí, ale do oříškových takových, které na něm zbožňuju jen on o tom neví a za tohle ani vědět nebude, alespoň prozatím ne. "Lidi jdeme domů." Zavelela Akina a Keie tam nechala stát s rukou na tváří. Přesně tam, kde mu dala pusu.

"A co Kei?" Vyptával se Hiro Akiny. " Už je v pořádku tak ať si jde sám blbec jeden." Nastaně rázovala zpátky ke škole a my ji s odstupem pozorovali. "Není teď děsivější než Kei?" Mrmlal si Naruto.