Škola pro chytráky 26.díl

Škola pro chytráky 26.díl

Můj podrážděný šepot se zabodával, až přede mnou stál mrňavý scvrknutý Kei. "Okamžitě jdeš se mnou, i kdybych tě tam měla dotáhnout!!" Tohle mu pořádně omlátím o hubu. "No tak jdeme!!" Čapla jsem ho za límec a téměř táhla po schodech. Bylo mi jedno, že se skoro přizabil, však on si to zaslouží. Venku před domem se mi vytrhl. Zdrhne!! Místo toho zůstal stát a narovnal si školní uniformu a kravatu. "Nejsi ve své kůži?" Potichu se mě zeptal a povolil si knoflík u krku, kde měl linku od přiškrcené kravaty. "Ty máš co říkat!" Je to debil utěšovala jsem se a snažila se ho nepraštit mezi oči. Hlavně, že on si hrál na medvěda co ztratil sebekontrolu, tak ať vidí jaký to je. "Jdeš se mnou dobrovolně?" Můj vražedný pohled mluvil za vše. Na sucho polknul a podvolil se. "Když to jinak nejde." Vyrazil hned za mnou.

pokračování dole :) ťuk

---

Ve škole nás vyhlíželi, protože měli strach. Nevím jestli o mě nebo o Keie, ale jeho nikdo nevítal asi čekali, že se aspoň omluví. Místo toho zabručel. To si fakt mohl odpustit v lese to stačilo. "Nabručený medvěde máme práci a hned zítra si všichni promluvíme." Rozehnala jsem naše hlídače domů a převzala si od Hinaty tašku, kterou jsem zapomněla ve třídě. "No a my jdeme ." Houkla jsem na Keie a poslušně jako beránek šel za mnou, až do naší místnosti pro předsedu tříd.

Kei vytáhnul klíče z kapsy a odemkl nám. Přešel k mému takřka neviditelnému stolu. Celý byl zahlcen papíry, které kdyby mohli tak jsou do stropu. Tolik štosů a to teprve neviděl svůj stůl. Tam nebylo k hnutí vůbec a pro úsporu míst a za trest jsem navrhla na chvíli nějaké změny. Keie to nepotěší, ale co se dá dělat, když je to takový lenoch a nechal to dojít tak daleko. Čekám, co to s ním udělá, až to uvidí. No může si za to sám. Nakouknul do své kanceláře a otočil se ke mně. "To jako vážně? Taková halda?" Dobře no asi si nevšiml toho podstatného třeba na to ani nepřijde. Trochu jsem se usmála, abych ho rozptýlila.

Hm hm ani se nemusím snažit zabralo to hned, ale nakonec se stejně otočil a vešel do kanceláře. Chvíle ticha mi přišla jako nekonečná. Asi si sedl do křesla a dal se do práce podle šustění papíru. Pár hodin uběhlo a my se prokousali sotva třetinou toho, co bylo potřeba zvládnout a ještě se připravit na měsíční kontrolu od ředitele. Termín byl dva dny, takže jestli si nepůjdeme zdřímnout možná, by jsme to zvládli. Kei vylezl ze své nory teda kanceláře předsedy pro další hrnek kafe a trochu se cestou protáhnul. Já dál razítkovala již podepsané žádosti a třídila další k podpisu. Čekala jsem, kdy nastane výbuch, ale on se natolik zabral do vyřizování a schvalování či zamítání, že si prostě stále nevšiml. V těch místech bylo ještě pár krabic. Horší bude, až je zdělá a zjistí ty malé změny u něj v kutlochu. Nalil si kafe a zacouval zpátky, tak aby na mě celou cestu viděl a přitom se mu dobrá půlka hrnku vycendala na podlahu. Hodila jsem na to nějaký kus papíru a pokračovala ve své práci, když se ozvalo nadávání.

"Jakej kretén to udělal, až já ho najdu roztrhám ho na kusy! To je vražda kde je!! Akino okamžitě mi to vysvětli!!" Naklusal nasraně ke mně a zastavil se až o fůru lejster. "No co nebylo tu místo, když si pohneš máš to brzo zpátky." A vrátila jsem se ke své práci. Podupávání Keie okolo, mě znervózňovalo, ale jemu to bylo fuk. Fakt byl jak medvěd v kleci rázoval sem a tam. Občas něco zaklel a zamumlal, tak abych tomu nerozuměla. Místo toho, aby se věnoval dál své práci a vše popohnal začal chodit dokolečka. "Okamžitě si běž sednout a dodělat co si načnul!! Tohle se nedá vydržet." Zarazil se na fleku. "Bez mého proleženého a měkoučkého gauče se odsud nehnu!!!! Kam si ho dala? Ten gauč je můj nesmí na něm ležet nikdo jinej." Sice to bylo mimo mísu, ale proč ho nepostrašit. "Jestli si s těma papírama nepospíšíš tak na něm bude ležet někdo jinej a proleží ti tam jinej dolík na spaní! Beze mě ten gauč nikdy nenajdeš je ti to jasný a já ti to neřeknu dokud to nedoděláme. Čím dřív to doděláme tím dřív se sem vejde, jinak by sis ho mohl nalepit leda na strop."

Svraštil obočí a vletěl zpátky k sobě. Bylo vidět jak mu začal mozek šrotovat. Opatrně jsem nahlédla a viděla Keie při ultra rychlém vyřizování, kdy nebylo vidět jestli píše, razítkuje a nebo vyhazuje. Vedle mě najednou přistála krabice a tak jsem raději vyklidila pole toho démona a na stůl si dala odháněč proti magii. Tohle bude těžkej den i noc jdu navařit kafe.