Zachraň můj osud 18.díl

Zachraň můj osud 18. díl

V minulém díle jsme byli v nebi u Amora a trochu ho pozlobila duchna a on nestihnul sledovat Adru a Darka. Prošvihnout něco takového při testování svého elixíru proměny nálady není nic příjemného, takže se celý smutný plouží domů a co se bude dít tam…. Opět díl z nebes :D

---

Celý den mám zkažený a na střílení šípů lásky nemám ani pomyšlení. Zabouchl jsem za sebou dveře. "CO tu děláš?" Vykulil jsem oči na přeházený domek a nezvaného hosta. "Co by stěhuju se. Mám tě mít pod dohledem a tohle je nejlepší způsob jak tě hlídat Amore." No to mě podrž. Já pod jednou střechou s tímhle strašidlem. To teda ne! Neřekl jsem ani popel a běžel rovnou před našeho pána. "Pane! To přece nejde!" Celý rudý jsem zařval do oblak kde byl trůn z mraků. "Ona je duch nebo co to vlastně jde a má mě totálně na háku." Tak tohle sem říkat neměl hergot. "No můj malý Amorku o to přesně šlo. Dokud si nedáš pokoj s tím co v nebi provádíš a nezačneš se soustředit na střílení šípů na zem bude u tebe."

"To nejde. Vždyť je to žena teda duchna nebo co to je. Ať mě hlídá, ale proč musí převracet můj domek vzhůru nohama? To nemá kde bydlet?" Vyřkl jsem hlavní důvod. "Ale jo má." Trochu se mi ulevilo, že vypadne a já budu mít trochu soukromí, když mi spadla čelist. "Od teď u TEBE a na dobu neurčitou!!" Přitvrdil náš pán a já se nezmohl na nic. Jen jsem sklonil hlavu a z dlouhým nosem se vrátil k domku, který byl rozházený snad i z venku. Jak to dokázala jsem netušil, ale tohle jí trpět nebudu! Rázným krokem jsem vlítnul dovnitř a chtěl začít házet věcma a nějak jí vystrnadit. Dveře byli dokořán a první věc u prahu byl můj oblíbený plyšák medvídka se srdíčky. Ona ho snad vyhodila!! Opatrně jsem ho zvedl a jedno srdíčko se skutálelo na zem. Tohle jí nedaruju! Rozhlédl jsem se po totálně zabordelařeném pokoji a hledal strůjce toho bordelu. Jestli tohle není hotová pohroma co se mi zabydlela v domě. Nikde nebyla vidět ono si hledejte průhledné nic.

Nakonec jsem si nechal snad nedotčenou ložnici. Tak rád bych si lehl do prachového peří a nechal se ukolébat. Vzal jsem za kliku a unavený a rozčílený se chtěl natáhnout. Fakt tu s ničím nehnula a s napůl zavřenýma očima jsem sebou plácnul do peří. "Hm hm to je pohoda." Mumlám si pro sebe, když se pode mnou něco pohnulo. "Ani bych neřekla koukej ze mě slézt, HNED!!" Vystartoval jsem jak, když mě štípla vosa. "Jak, kde, kde si se tam vzala?" Vytřeštím oči na její siluetu, která byla teď dost placatá a převálená. "Nechceš pověsit ven do průvanu, by ses narovnala?" Navrhnul jsem a dusil se smíchy zlá nálada byla aspoň pryč. Přitom bych jen tak nechtěně pozavíral okna a zamknul dveře. Plán to byl skvělej, ale duchně co projde i zavřenejma dveřma je šumák jestli je zamčeno. Čapnul jsem ji a přehodil si jí přes rameno. "Pusť mě dolů! Ne to neuděláš!" No má co chtěla a pustil sem jí…. Přímo na tvrdou podlahu.