Zachraň můj osud 20.díl

Zachraň můj osud 20.díl

Posledně se Darius trochu zamyslel a přišel na to, že jeho vzpomínky nepasují tak úplně do sebe. Tolik toho chtěl vědět a nemohl si vzpomenout nevěděl na co, ale nechtěl se vzdát. To, že byl na Zemi mělo svůj důvod a on příjde na to jaký…

Země:

---

To mě mělo napadnout hned, že musí být Zaza unavená. Táhnout padlého anděla je mnohem těžší břemeno, než lidské tělo. Podíval jsem se do jejich očí a zhodnotil jak na tom je. Naštěstí měla jen natažené svalstvo a pochroumané zápěstí na levé ruce. Vypadala tak křehce a přitom byla tak silná a odolná. Tohle si zasluhuje odměnu, o které budu muset hodně popřemýšlet.

Darius se na mě díval tak pronikavě jako by mi rentgenoval každičkou kostičku v těle. Byl to mrazivý pocit, který se mě držel celý zbytek dne. "Tady máš ještě kousek koláče." Nabídla jsem mu skoro polovinu. Jindy bych ho měla k večeři na několikrát, ale jeho hladový pohled mě utvrdil v tom, že má ještě hlad. "Děkuji. Všechno od tebe chutná tak dobře. Dlouho jsem nic takového neochutnal." Kdyby jen věděla odkud pocházím, asi by mě vyhodila. V tu chvíli jsem se zapřísáhl mlčet o svém původu. Stejně by to nikdo nepochopil a navíc by Zazu začali obviňovat. Musím se chovat normálně, ale moc dlouho mi to nevydrželo.

Zaza se otočila a já si myšlenkou přivolal sklenici s vodou. V půli cesty k mé napřažené ruce jsem ji prudce zastavil, protože se Zaza otočila směrem ke mě. To je přesně ta chvíle, kdybych si měl dát pár facek. Hlavně, že se musím chovat jako člověk a rovnou udělám takovou blbost. Pomalu a s rozvahou jsem poslal sklenici zpátky na stolek. "Můžeš mi podat sklenici vody? Zazo? Mám žízeň." Musel jsem to zopakovat několikrát, než si mě všimla. Docela mě to mrzelo, že mi nevěnuje veškerou pozornost. "Ach ano promiň, tady to máš." Podali jí a myšlenkami byla stále úplně jinde. Najednou se probrala. "Jsem unavená jestli ti to nevadí šla bych spát." Prohlásila a aniž by se na mě podívala a nebo počkala na odpověď vřítila se do svého pokoje a zabouchla dveře. Ještě bylo slyšet otočením klíče a pak přecházení po pokoji, chtěl jsem se podívat na co myslí, ale najednou měla tak silnou bariéru okolo myšlenek, kterou jsem nemohl překonat. Nezbylo mi nic jiného, než si také lehnout a čekat, že zítřek bude lepší.

PEKLO:

"Darku co je to s tebou? Nepoznávám tě, jindy na každého řveš a každý se tě bojí." Neodpovídá jen se přiblble usmívá. "Herle nevíš co se mu stalo?" Druhý ďábel se jen podíval a mávnul rukou. "Byl v nebi za Adrou. Prej konečně souhlasila, že si s ním výjde!" Tady něco smrdí, aha to je jen Herl. "To jako vážně?" Přikývnul a šel si po své práci. Od andělu raděj dál a od těch co se s nima kamarádí ještě dál. "Darku máš hlídku!!!" Zařval jsem na něj, až se lekl a nadskočil. Tohle jsem u něj ještě neviděl. Trochu se probral a zůstal civět. "Cože? Já se mám teď sejít s Adrou. To snad nemůže být pravda. Máro vem to za mě no taaaaak. Příště budu hlídat za tebe." Čert se zamyslel a schválně se jen tak nedal. " Ani náhodou!" A odešel.

p.s Jak tohle Dark vyřeší ? Má jít na hlídku a nebo se setkat s Adrou. Za porušení ho stihne krutý trest, ale když se nestká s ní, žádnou další šanci mít nebude. A co teprve na Zemi??? Snad v příštím díle….