Příběh ze dřeva

TOTO JE PŘEDNASTAVENÝ ČLÁNEK JSEM NA DOVOLENÉ.

Dlouho tu nebyla jednorázovka a já s ní vyplouvám na světlo jako tady tenhle ťunťa :) Fotky jsou pořízené z jedné delší procházky. Nefotila jsem smečku čertů, protože byla moc ošklivá :D maj smůlu.

A začínáme, se na to podíváme :

Příběh s dalším foto dole :) ťuk na článek

---

Jak to tak bývá něco musí nějak začít. Tady je to vlastně konec jednoho a začátek druhého. Kdysi, když ještě byli v rybníkách vodníci se tam zatoulala jedna nešťastnice a skočila do vody. Však v té době tam jeden vodník kraloval. Seděl si na rybě a vládl ve svém vodním panství pevnou rukou.

Jikry měl spočítané a každého kdo mu tam chtěl pytlačit pěkné zmáchal.

Pozoroval své panství ze souše a viděl co se událo. Sice nevěděl proč se tak rozhodla, ale bylo mu jí líto a tak ji proměnil. Místo nohou měla ploutev. Její kaštanové vlasy se změnily na zlaté dlouhé kadeře a na jejich konci se leskla mušle s perlou. Byl to nejvzácnější kousek, široko daleko a ona ho měla za úkol střežit. Byla to podmínka za to, že jí dovolil zůstat na světě jako bytost.

Jednou, když si plula po vodě na ní cosi spadlo a voda šplouchla až ke břehům rybníka a utvořila malé vlny co rozhoupaly celou vodní říši. Polekala se a schovala se v rákosí. Perlu vlekla za sebou a chránila jí při dalších nárazech. Po několika dalších otřesech se opatrně podívala k druhému břehu.

A on tam stál pirát, po svém boku měl dělo a střílel do vody. Doslechl se o perle, kterou hlídá krásna panna a chtěl získat oboje najednou. Vždycky co chtěl toho dosáhl a nikdo mu v tom nedokázal zabránit. Své poklady nechával střežit věrným supem, který měl ostré drápy a zobák jako šavli.

Opodál bylo několik lebek z jeho obětí a nikdo se neodvážil přiblížit, ba nikoho nikdy nenapadlo něco pirátovi ukrást.

Pirát se těšil jak získá další cennosti do své sbírky, ale vodník to všechno pozoroval, ne nadarmo to byl vládce celého rybníka a přivolal si na pomoc lesní zvířata z okolí. Přicoural se i hlemýžď.

Pozpátku připochodoval rak z nedalekého splavu.

Dokonce i ten, který v noci lítá a ve dne spí se probudil a následoval ostatní. Netopýra totiž ty rány z děla rušili v denním odpočívání. Moc často se do ničeho nehrnul, ale pro tentokrát mu to přišlo jako dobrý nápad hlavně, když bude moct potom spát.

Pirát dál útočil a rozbouřil vody jinak poklidného rybníku, až to cákalo všude po lese. Pár kapek dopadlo na pavučinu, která se nárazem protrhla. Najednou se ozvalo šustění a několikanásobné šlapání něčeho velkého. Pár noh a další pár, až se to ocitlo u rybníka a nic si to nenechalo líbit. Pirát zbledl a chtěl utéct.

Dál se přidal párek zajíců no prostě, každý kdo byl poblíž a pěkné piráta kutáleli před sebou, až ke vchodu do pekla kam dozajista patřil. Jeden čert, už tam na něj měl připravenou rakev a pavouk si neodpustil zamotat ho do pavučin no zkrátka byl zmlácenej od hlavy, až k patě.

Všem to přišlo už jako velký trest, když se na něj podívali a tak se šli nejdřív poradit k moudrým houbám co s pirátem dál. Hřib navrhl, že by měl sám vyrobit nějaký skvost připomínající tuto událost a muchomůrka jen přikyvovala. Ostatní také souhlasili a nakonec piráta vytáhli na poslední chvíli z pekelné rakve.

Vodník ho přivázal k pařezu a tak vznik nový vyřezávaný trůn pro všechny, kteří byli chozením v lese unaveni a chtěli si na malou chvíli odpočinout. Trůn byl právě vytvořen s postav, které chránili celý les a rybník kam, až oko dohlédlo. Panna dál střežila perlu a co náš pirát? Ten jak splnil svůj trest vzal dělo a hodil ho do křoví, víckrát loupit nebude to přísahal na trůn zvířat.

A to je konec cesty za procházkou u rybníka.