Stesk

Stesk

Žal se rozprostírá čím dál víc,

nestihla jsem ti ani nic říct,

co všechno musím v srdci výst,

občas se to nedá snýst.

Starosti se sypou jako lavina,

všechno není má vina,

jen nás někdo proklíná,

všude zatáčky, ale nikde rovina.

Jednou bych chtěla stát s pevnýma nohama,

být jen na chvíli zase celá rodina,

i kdyby to byla pouhá hodina,

nikdy bych ji nepromarnila.

Je to žal co mě tíží.

Ty se ocitáš na kříži.