Dračí prokletí 1.díl

DRAČÍ PROKLETÍ

Opravdu se vám to nezdá právě vychází pilotní díl nové povídky!! Já mám ráda draky, takže není žádnou novinkou, že tato povídka je dračí :) Snad se vám bude líbit toto je jen dílek na seznámení a je trošku delší, než píšu jindy. Děj se bude pomalu odkrývat a snad se mnou vydržíte i tuto povídky. Brzo vyjdou i ostatní rozepsané jak Zachraň můj osud tak Škola pro chytráky. Děkuji za přízeň :)

Zaros

Část první:

Safírově modrý drak Zaros párkrát mocně máchl křídly a vzlétl mezi mraky. Obletěl naposledy město draků a tím se rozloučil se svým domovem, který už nikdy neuvidí. Dokázal létat hodiny, protože létání miloval a teď mu bude odepřeno mimo lovení potravy opustit jeskyni. Na obzoru zapadalo slunce a tak se rozhodl, že je nejvyšší čas přistát a odpočinout si před namáhavou cestou, která ho ještě čeká. Za porušení dračího zákona byl Zaros vyhnán z dračí země a odsouzen žít sám v jeskyni na úpatí hory. Tomu místu kam měl namířeno se říkalo Zapomenuté, málo kdo o tom místě věděl a kdo ano, tak se mu vyhýbal.

---

Pod sebou zahlédl louku a tak se rozhodl, že se pro dnešní noc stane jeho tábořištěm. Začal pomalu klesat k zemi, až se stromy ohýbali větrem jakou sílu dával do blanitých křídel, aby zbrzdil pád a hladce přistál. Měl štěstí, že se kousek od místa přistání nacházel les, měl po tom létání vyschlé hrdlo a tak šel najít pramen. Ušel pár velkých kroků, při kterých se zem v lese otřásala a narazil do stromu, který Zarosovi překážel v cestě, pro něj to ale znamenalo jako zlomit malou větvičku nebo keřík. Strom se rozletěl na kusy, jak do něj strčil. Jediné co Zarose potěšilo byl rozšiřující se les, takže čím hlouběji šel mohl se lépe pohybovat. Konečně našel říčku, která protékala malým údolím a tak se k ní sklonil a začal hltavě pít. Jeho drsný jazyk omílal kameny v potoce jak jedním lokem vypil většinu vody co stihla do říčky přibýt, když konečně uhasil obrovskou žízeň, začala se znovu říčka plnit průzračnou vodou. Konečně se cítil trochu odpočatě a potřeboval si ještě ulovit potravu a zrovna, když uvažoval kam jít lovit, přiběhla k říčce srna, neváhal a pustil se do ní. S plným žaludkem se vrátil zpátky na louku, kde se schoulil do klubíčka a ocas hodil přes oči, během chvíle chrápal, až se stromy u lesa mírně otřásaly.

Probudil se časně, ještě nezačalo svítat a tak si počkal na první paprsky slunce, aby dobře viděl na cestu. Pomalu vstal, že je nejvyšší čas letět dál, ještě se otočil a uviděl kousek od sebe pár vesničanů, kteří spěchali přímo k němu a v rukou měli vidle a srpy. Rychle se připravil k odletu, až zaryl ostré drápy do země, aby měl rychlejší start a byl vysoko nad nimi, než přijdou úplně k němu. Ještě, že už vzlétl zrovna na místo kde byl před chvílí se zapíchli ostré vidle. Na oplátku se nadechl a vypustil z tlamy dvě ohnivé koule a podpálil jim úrodu.

Hned se lekli požáru a upalovali co jim nohy stačili zpátky do vesnice. Zaros toho okamžiku využil a vzdaloval se dál od lidí a vesnic. Byl čím dál blíž svému novému domovu a už z dálky bylo poznat, že do tohoto kraje se řadu let nikdo nepodíval. Cesta trvala několik dní, než se mohl podívat na svůj nový nevítaný a nevlídný domov.

Nic tam nerostlo jakoby byla celá hora začarovaná, jen holé skály a poušť, kam až oko dohlédlo a za skály se zatím nikdo nedostal, protože končili až někde v nebi. Stovky let se tam nezdržují žádná zvířata a tak dostal povolení létat z jeskyně pro potravu do hájového lesa, který byl nejblíž.

Celou cestu si opakoval, že si takový krutý trest nezasloužil, už nebyl několik staletí používán, ale kvůli tomu, že se zastal lidského mláděte a zabránil tím válce to už žádného z draků nezajímalo.

Nakonec se dítěti nic nestalo a dokonce ho mohl odnést do nejbližší vesnice, aby měl jistotu, že si ho nedají ostatní draci k obědu a to nemohl dopustit. Radši se obětoval než, aby přihlížel jak trpí nevinné dítě za chybu jeho rodiče. Doletěl na mýtinu, kde bez problémů přistál a rozhlédl se. Během chvíle našel menší jeskyni, do které se sotva vešel, ale aspoň byl ukrytý před bouří co právě zuřila venku. Probudil se až ráno a vykoukl z jeskyně, myslel si jak bude hezké počasí po včerejší přeháňce, ale bylo pořád zataženo. Kdyby neměl uvnitř sebe oheň, kterým se zahříval určitě by onemocněl a nebo zemřel na podchlazení. Dokonce i krásné modré šupiny ztmavly na tomto nehostinném místě.

Pohnul se trochu, aby si udělal větší pohodlí a narazil bokem do zdi, až se jeskyně začala otřásat a spadlo na něj pár uvolněných kamenů a krápníků. Takhle to nepůjde pomyslel si Zaros a víc se opřel do stěny a po delší době povolila, protože nevydržela nárazy. Udělal tím do stěny menší dírku, která stačila sotva pro jeho hlavu a když se zadíval malou průrvou, byl rád že se do toho pustil. Ještě prohluboval díru, až si udělal průchod, do kterého se krásně vešel a za ním se nacházela obrovská jeskyně, alespoň pro tři draky. Zaros zajásal, protože si tady zpříjemní pobyt, když má dostatek prostoru. Další do čeho se pustil byl vchod do jeskyně potřeboval ho trochu zajistit před větrem a deštěm. Vylezl tedy ven a podíval se na oblohu, pořád bylo zamračeno jakoby každou chvíli měla začít bouře, to se mu vůbec nelíbilo.

Hrozně rád se rozvaloval někde u vodopádu na sluníčku a teď mu byli tyto radovánky odepřeny, kdo ví jestli ještě někdy spatří slunce. Nakonec se odvrátil a pustil se do práce, která nepočká. Nejdřív potřebuje najít větší balvan, aby trochu zabezpečil vchod, radši si na to hledaní vzlétl do vzduchu a rozhlížel se po novém panství. Spatřil nějakou strž nedaleko a vydal se k ní, tam by mohli být nějaké kameny a měl pravdu, přesně se tam nacházel ten, který potřeboval. Čapnul ho do svých drápů a táhl ke vchodu, jakmile se mu to podařilo zkusil vejít dovnitř jestli nebude překážet i kdyby potřeboval narychlo přistát, až v jeskyni. Bylo to taktak, ale podařilo se hned na poprvé. Další co potřeboval doletět si pro nějaké větve a listí na brloh, aby měl v čem spát.

Vyrazil tedy do hájového lesa kam měl povoleno létat a nasbíral si i nějaké byliny a kůru ze stromu, aby si mohl čistit tlamu, ještě shrábl ze země listí a mech, kterým si vystele větvičky. Postupně to natahal do jeskyně a začal si vyrábět hnízdo na spaní. Trvalo několik hodin než se odvážil vyzkoušet zda je dostatečně měkký a velký. Sedl si na zadek a nic ho netlačilo ještě vyzkoušel jak se v něm bude ležet a trefil to skoro akorát jeho nový brloh byl o trošku větší než potřeboval, ale místa není nikdy dost a uvelebil se ke spánku, ještě přehodil ocas přes oči a už chrápal. Ráno se probudil dokonale odpočatý a hned si plánoval co musí ještě zařídit.

Nejdřív by to chtělo zásobu potravy a vody. Hned jak promyslel co má udělat vznesl se do vzduchu a hledal někde kolem pramen s vodou. Okolo skal nenašel nic, proto tady asi panovalo takové sucho, bez zdroje vody nic neroste uvažoval. Nakonec narazil na jednu smrdící bažinu, kterou přeletěl a kousek od ní zaslechl nějaké šumění vody. Zůstal chvíli zírat na tu nádheru, vodopád nad kterým byla duha a hrála všemi barvami. Konečně se vynadíval a pustil se do práce, opatrně přistál a rozhlížel se na břehu jezírka kde by bylo nejlepší vést strouhu, až k jeho obydlí. Už si myslel, že to nepůjde, ale objevil malou prohloubeninku úplně na straně jezírka, že jí skoro přehlédl. Ještě vše zkontroloval a vracel se k jeskyni, kde ostrým drápem dělal strouhu, tak pokračoval až k vodopádu a napojil brázdu přímo do stružky, kterou předtím našel. Hned se strouha plnila a voda mířila přímo ke skalám kde vyhloubil malé jezírko, kde se bude voda držet. Přesně jak myslel, tak to taky fungovalo připadal si jako malý genius, když si sám dokázal obstarat vodu. Nakonec se vydal do lesa na lov, kde měl velké štěstí a našel celé stádo srn. Nepozorovaně se k nim přiblížil a odhadoval jejich stáří, nerad by škodil i když to byla jen zvěř. Vybral si pár starších kousků a nesl si je do jeskyně. Nechal je živé a z klád postavil něco jako výběh a tam je nechal. Až bude mít hlad má na nějaký čas vystaráno.

Do té doby dokud měl Zaros co dělat si nevšímal jestli se v okolí něco děje, ale brzo to i on sám zjistí.