Dračí prokletí 2.díl
Takhle dlouho jsem snad nikdy nespal. Protáhl jsem si své staré kosti a pomalu vstal. Křídla se potřebovala trochu srovnat od dlouhého ležení v brlohu. Roztáhnu pravé a přitom někdo vylítne z jeskyně jako střela. Vyšel jsem ven, abych se podíval na vetřelce a on to byl zatím jenom Kadak.
"Co ty tady děláš? Nestačilo ti uvalit na mě trest.? Odfrknul jsem si a nechal šamana ležet na zemi pár metrů od jeskyně. Po chvíli se přišoural zpátky a vypadal ještě hůř než posledně, kdy mě poslal na tohle nehostinné místo. Podíval se na mě tím nepřátelským ještěrčím pohledem a rychle vypláznul a zapláznul jazyk. Úlysnej jako vždycky. "Jen sem ti přišel připomenout, že jako někdo kdo byl vyhozen z města draků nemáš právo zůstat úplným. Je to součást trestu a přišel jsem ho vykonat." Zasvítilo mu v očích a uchechtnul se. Radost z něho jen čišela jak mu dělalo dobře, že může někomu ubližovat. Od pradávna jsem ho neměl rád a on to věděl, asi přišel čas, kdy si to chce vybrat. "Tak co je to?" Spíš to bylo zavrčení, kdy mi z nozder uniklo trochu kouře, jak jsem začínal být naštvaný.
"Víš dlouho jsem se rozmýšlel, ale nakonec to bude takhle." V jeho pařátu se zhmotnila hůl věštte draků a on začal mumlat kouzelnou formuli. V jeskyni se setmělo a hůl zářila a vířila dokola. Nevím kde se vzala, ale pomalu se připlížila mlha a celého mě zakryla. Cítil jsem nějakou změnu, ale nenapadalo mě nic, co by mi mohl provést horšího, než vyhnání z rodného města. "Tohle je poslední kouzlo ,které na tebe bude působit." Prohlásil a stočil se na kámen a donutil mě si přisednout. "Teď tě poučím o změně, která je tvou novou součástí. Přes den budeš drakem, kterému zůstala jeho moc, ale v noci se budeš měnit na člověka bezmocného." Jen dořekl a zmizel. Trochu mě to zarazilo chvíli jsem byl šťastný a pak si uvědomil, co to obnáší. Pokud mě někdo uvidí bude mě chtít zničit kvůli moci, kterou dostane po zabití draka tak v noci bude mít víc jak dobrou příležitost to udělat. Nestačil jsem si to pořádně uvědomit a přišla další návštěva. "Můj králi." Sklonil jsem se co nejníže a poklekl před zlatým drakem.
"Vstaň, už nejsem tvůj král, ale pokud mohu, byl bych rád tvým přítelem a trochu ti pomohl." Přikývnul jsem a nabídl králi svůj nejlepší kus dobytka v ohradě. Místo pohoštění máchl křídlem a v jeskyni přistála řada cenných věcí. "Chci, aby sis je nechal a dobře jich využíval." Bylo tam dokonce zrcadlo nazírání a prastará kniha nejstarší dračí moci. "Tohle je dědictví po tvém rodu a já slíbil, že až nadejde den, kdy ho budeš potřebovat dostaneš ho. Jsi poslední svého rodu. Uč se a jednou uvidíš, proč zrovna ty." S těmi slovy zmizel a nechal po sobě to nejcennější. Zlatý prach. Pro lidi má velkou cenu, ale pro draka je to největší pocta. Zlatý prach léčí smrtelné rány a dokonce může oživit již mrtvé. Král draků ho nikdy nikomu nedal, až kam má paměť sahá a najedou mi proplouvá mezi již změněnými prsty. Nastala první noc, kdy jsem se stal člověkem.
Dny se měnily v týdny a ty splynuly s měsíci a roky….
Zaros se snažil ve dne pobývat na svém území a učit se starodávným kouzlům a bylinám. Také nazříval v zrcadle dračí město, války a boje s draky, ale nesměl se zapojit a dobře to věděl. V noci se proměnil a chodil do opuštěné chalupy kus cesty od pustiny a prodával amulety, lektvary a rady za pár minci. Nepozorován se dovídal cenné informace a mohl hodnotit situaci. Čekal na den, kdy ho bude někdo potřebovat ….
Přitom kousek od místa kde přistával se na něj někdo tajně díval.
Kam to pořád létá ? Přemýšlela dívka o krásnem safírovém draku, který každou noc přistává kousek od jejího domku. Už kolikrát se chtěla vydat do lesa za mýtinu a pozorovat co dělá, ale strach z velkého draka jí to nedovolil.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)